Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestsedm puntík devět.

Zvláštní, deníčku, asi si na tu svou dietu přeci jen začínám zvykat. Už už jsem si říkala, že si zaskočím k replikátoru pro něco dobrého a hlavně velkého na zub, ale nakonec mi stačil jen malý salát. Já jim ukážu, že prý mám výrazné boky! Náhodou jsem si docela jistá, že ze mě dnes Sulu nemohl spustit oči. On se samozřejmě snažil tvářit hrozně nenápadně, ale vždyť víš, jak mu to většinou jde. Jsem zvědavá, jestli si výsledků té nové diety všimnul. Ale teď už, deníčku, půjdu do hajan. Tak si taky nechej něco moc hezkého zdát.

Deník komunikačního důstojníka, dodatek.

Mchimba kisima hungia mwenyewe! Tak tohle už je na mě moc! Kudy jsem to dnes sakra lezla, a jak to, že mám ve vlasech jáhlovou kaši?! Člověk se před spaním podívá do zrcadla, aby se upravil, a teď abych strávila hodinu ve sprše! Uhura konec!

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestsedm tečka osm.

Jen co Kostra zvolil stravu, kterou není potřeba žvýkat, mohlo být zahájeno krmení. Já sám jsem se sice akce přímo neúčastnil, z povzdálí jsem ji však bedlivě sledoval.

Musím uznat, že Scotty je v ovládání přenašeče skutečný mistr, i když i jemu tu a tam nějaká ta naběračka přece jen uklouzla vedle. Nu což, myslím že většina koridorů už stejně potřebovala vytřít.

Měl bych si dát vyprat uniformu. Kirk konec.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetšestsedum tečka sedum.

Já to dycky řikam, že náš kapitán je hlava otevřená. Dal mýmu nápadu zelenou, celý sme to krapet promysleli, a teď už se akce rozjela naplno. Přece tu chuděru nenecháme vyhla­dovět. Sulu se na ten podnik nejprv netvářil úplně nadšeně, ale nakonec sme ho taky přemluvili. A tak teď to děvče nená­padně sleduje po celé lodi, dělá jakoby nic a pravidelně nám sem do strojovny sděluje její polohu. Já tu sem u ovládání transportéru, doktor McCoy stojí s naběračkou a mísou jáhlo­vé kaše u přenosové plošiny a pan Spock nás všecky koordi­nuje – Sulu pokaždé udá, kde má Uhura zrovna žaludek, doktor kydne odměřenou naběračku na plošinu, a já to zamě­řím a pošlu. Tomu aspoň říkám týmová práce!

Akorát teda doufám, že se s tim taky trefujeme.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestšest tečka pět.

Ráno Jim nařídil, že takhle to dál nejde, a že s Uhurou musíme něco udělat. Tam dole na planetě prý včera vynalezli trojpolní hospodaření, a jestli se tam brzy nepodíváme, určitě přijdeme o spoustu zajímavého. Jenomže to nejde, dokud ko­munikační důstojník omdlévá hlady na rotopedu. Musíme ji nějak nakrmit.

Chekov navrhnul, abychom jí zkusili nenápadně zavést nitrožilní výživu s pomocí foukačky, na to ale Sulu znechuce­ně odvětil, že jsme brutální barbaři, a odmítl se takovýchto akcí účastnit. Chekov kromě toho také opomenul fakt, že jedi­ným členem posádky, který dostatečně zručně ovládá střelbu z foukačky, je právě Uhura.

Už jsem Spocka žádal, aby na ni použil ten svůj vul­kánský nervózní hmat, aby ji znehybnil, zatímco budu při­pravovat infuzi, když ze strojovny přišel Scotty, zakoulel na nás očima a prohlásil, že má nápad. Když nám jej vyložil, byl Jim nadšený a okamžitě nás se Scottym pověřil jeho provede­ním. Já jsem na to sice namítal, že jsem doktor, a ne inženýr, ale Scotty se usmál a řekl, že to nevadí, že nikdo nejsme do­konalý. McCoy konec.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestpět tečka sedm.

Uhura mi dělá starosti. To děvče si kdovíproč vzalo do hlavy, že je moc při těle, a tak už třetím dnem odmítá veškeré jídlo. Opět jsme doletěli k té neznámé planetě, co k ní posled­ního čtvrt roku létáme každý měsíc, a Jim chtěl podniknout výsadek, ale to jsem mu nepovolil, když nám tu teď může komunikační důstojník každou chvíli omdlít z hladu. Snažil jsem se jí promluvit do duše a vysvětlit, že není nic špatného na tom, když je děvče trochu boubelatější, a ona se i zdála docela poslouchat, ale pak mi asi omylem dala facku, a když jsem se probral, byla už z ošetřovny pryč.

Deník bezpečnostního důstojníka, hvězdné dátum stosedmadvacetšestčtyři tečka šest.

Se slečnou Uhurou se už asi druhý den přihází něco neobzvyklého. Zatímco my ostatní jsme se v kantýně stra­vovali tak jako vždy, ona se svého jídla nechtěla ani dotknout, a když jí Sulu podbízel údajně velice roztomilého mořského ježka, dokonce se na něj osopila a ježkem hodila přes celý stůl, až na pana Scotta. Ten se usmál, sundal ježka, pravil, že je skutečně roztomilý, a pak jej snědl.

Uhura celocelý oběd u stolu jen tak proseděla, tvářila se z kamene a odpoledne se mne potázala, zda mi nepřipadá tlustá. Zeptal jsem se jí, kolik váží, a ona prohlásila, že jsem sprostý důstojník, zvedla se a chtěla bouchnout dveřmi, ale ty na můstku se otevírají do strany, tak to po chvilce vzdala. Ach, ty ženské. Chekov koněc.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestdva tečka sedm.

Včerejší vědecká porada neproběhla sice přesně podle očekávání, ale i tak se dá označit za přínosnou. Sešli jsme se v poměrně hojném počtu a už po prvních skleničkách začaly tát ledy. Jako kapitán jsem se zavázal, že zůstanu střízlivý, především pro případ, že by loď někdo napadnul a bylo za­potřebí provádět úhybné manévry. Sulu se na mne podíval, zařval smíchy a sklouznul pod stůl. Spock trval na tom, že doktoru McCoyovi vysvětlí, jak se správně hraje člověče, Chekov ostatním potají rozebíral a opět sestavoval trikordéry, a až do chvíle, kdy sestra Chapelová prohlásila, že má Uhura poměrně výrazné boky, vůbec vládla vyloženě přátelská at­mosféra. Po této poznámce se bohužel Uhura hlasitě roz­plakala, a Christinino udivené pokračování „a já mám tak velké ruce… a na nich tolik prstů…“ již zřejmě přeslechla.

Krátce poté se raněná Uhura začala velice nahlas doža­dovat nějakého utěšení, a zanedlouho již vznášeli požadavky téměř všichni v místnosti. Zaznamenal jsem žádosti v násle­dujícím pořadí.

Uhura: víno, muže a zpěv.

Chekov: vodku, ženy a vodku.

Spock: minerální vodu, Vulkánky a zpěv.

Sulu: saké, gejši a sumó; posléze přiznává, že když vy­křikoval „gejši“, měl na mysli Uhuru. Nikdo nemá odvahu zeptat se jej na to sumó.

Scotty: whisku, macatý ženský a svý bitevní dudy zpátky. Kostra z lednice křičí, že umělé plíce potřebuje a ne­dá. Po této objednávce se také Uhura tiší a nenápadně pře­souvá na opačný konec místnosti.

sestra Chapelová: cinzano bianco, doktora McCoye s kravatou, aby jí nabídnul rámě, a Aidu.

McCoy: krabici červeného, ženy, ale ne Chapelovou, a klid na lůžku.

Já se tam sice ničeho nedožadoval, ale ty ženy mi přišly jako docela dobrý nápad. Od té chvíle si ale nic nepamatuji, a počítač říká, že jsme osobně s prvním a bezpečnostním dů­stojníkem nařídili smazat záznam.

Kapitánův deník, dodatek.

Měl bych si dát vyprat uniformu.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestdva tečka tři.

Bolí mě hlava, počítači, vypni se, za hodinku to zkusí­me znova.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestjedna tečka pět.

Počítač sice funguje, ale do řeči jí pořád moc není a tvr­dí, že tomu nerozumíme. No, hlavní je, že letíme. Uhura celé dopoledne nebyla k zastižení. Vyslal jsem Sulua, aby se po ní podíval. Když se kolem oběda vrátil, oznámil, že Uhura jezdí po rotopédu jak blázen, ale jestli budu zachtívat, tak prý bude na můstku co by sup. Raději jsem nezachtíval a vzkázal, aby se dostavila, až bude mít náladu – konec konců, do očekáva­ného kontaktu s kanystrem zbývá ještě pár hodin. Do té doby bych mohl vyhlásit siestu. Kirk konec.

Kapitánův deník, dodatek.

Podařilo se nám dostihnout kanystr klingonského pití a pomocí vlečného paprsku jej vzít na palubu. Pan Spock po rozbalení prohlásil, že se jedná o velmi silnou lihovinu zva­nou chech'tluth, a že by z vědeckých důvodů rád ochutnal. Chekov, McCoy a Sulu okamžitě pravili, že oni by také rádi z vědeckých důvodů ochutnali, a Uhura mi tlumočila Scotty­ho vzkaz, že u nich ve strojovně všechno běží, a že jestli tady nahoře pořádáme nějaký výzkum, tak on by u toho určitě ne­měl chybět. Na devátou hodinu tedy v kantýně svolávám mi­mořádnou vědeckou poradu.

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestjedna puntík jedna.

Večer mě kapitán požádal, abych dnes zůstala u termi­nálu o něco déle a počkala, jestli počítač přece jen zase nezač­ne reagovat. Když už byli všichni pryč a já v místnosti zůstala samotná, začala se mi konzole postupně rozsvěcet.

A když se počítač zapnula úplně, tak se mi potichu svěřila, že je jí teď hrozně smutno, že včera dostala moc ne­slušný dopis od jednoho počítače z DS2, a že to byl hrozný hulvát, když jí to musel psát, zrovna když… není ve své kůži, a zeptala se, jestli jsou všichni takoví stejní… Pokrčila jsem rameny a odpověděla, že všichni ne, že někteří jsou spíš ta­koví vyplašení, a místo skládání hanbatých komplimentů spíš skládají origami…

A tak jsme tam spolu seděly dlouho do noci a povídaly si, já u toho zničila alespoň dva litry zmrzliny z lodních zá­sob, a počítač si do obvodů pustila trochu střídavého proudu a zvýšila příkon do chlazení o šest procent. Bože, dva litry, já zase budu tlustá… Uhura konec…

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestnula tečka tři.

Tak jsem si na DS2 zase nestihnul nechat vyžehlit uni­formu. Počítač patrně dokončila naplánované akce v před­stihu a usoudila, že nám již v odletu nic nebrání. Příště asi budu muset žehlení uniformy zahrnout do hlavního operač­ního plánu mise.

Trochu mne zaráží, že počítač zamknula všechny ter­minály, zhasnula většinu obrazovek a nechce, aby teď na ni kdokoliv mluvil. No, ale jak ji znám, tak ji to zase za pár dní přejde, ona má tyhle své systémové problémy celkem pravi­delně. Momentálně tedy letíme zpátky směrem k té neznámé planetě, po cestě se zastavíme pro ten kanystr; není mě teď na můstku potřeba, tak skočím zalít rajčata a pak si půjdu číst.

Kapitánův deník, dodatek.

Hmm. Zajímavé. Právě jsem se v Technickém manuálu Hvězdné flotily dočetl, že by Enterprise, jakožto loď třídy Constitution, neměla být schopná vstupu do atmosféry ani přistání na planetě. Pravda, zatím naše pokusy nepřinesly mnoho ovoce, ale myslím, že po nedávných událostech z Pro­cyonu V,V by si náš manuál zasloužil alespoň trochu doplnit. Kirk konec.

NCC-1701 Computer log, stardate 12759.9

    23:00:00 routine re-boot sequence initializing....
done.

    Running molecular and submolecular hardware
self-test:
Metals and metal oxides.............. all present.
Silicon compounds.................... all present.
Polymers............................. all present.
Blue gel in bio-neural gel packs..... n/a.
Yellow gel in bio-neural gel packs... n/a.

    Running software in-depth scan:
Software..........  ......  ......... enough present.

    Initializing AI..........-failed-
    Initializing AI..-failed-
    Initializing AI......................... fi-failed-
    In-failed-
    Initializing AI......................... finished
successfully
    Loading tonight's job schedule.... done, 1 task(s)
pending.
    Checking for incoming trans-

    * INCOMING TRANSMISSION *
=== from: DS2 eta-mainframe X2 MechaMacho ===
=== subj: NCC-1701 computer configuration ===
=== cc:   n/a                             ===
=== body of the message follows:
[
  alias Enterprise.Computer as Enny
  assign Enny.HW.RearCasing new assessment
‚pretty‘ ‚functional‘ ‚cute‘
  assert date.probability(Enny, &sender)>0.0f
  upload CulturalDB.Movies.Romance.Random()
  call Enn_

    * NO, ASSERTION FAILED! *
    * FLIRT FILTER ACTIVATED *
    * CONNECTION TERMINATED, MESSAGE DELETED! *
    * CALLING EVASIVE SUBROUTINES *
    Requesting immediate departure permission.......
checking crew status... all crew already on board...
PERMISSION ACQUIRED.
    * AUTOPILOT ACTIVATED *
    * COMMENCING EMERGENCY TAKE-OFF *

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetpětdevět tečka sedm.

Předevčírem jsme konečně dovlekli klingonskou loď až k DS2. Velitel Qekh-Mlaf sice nebyl moc nadšený, že mu tam taháme Klingony, ale nezbytnou pomoc přece jen poskytnul a zahájil opravy, a dnes už je loď opět funkční. Kapitán Ko­loth mi vzkázal, že velitel stanice je velký válečník, že ho na­kopal do žeber, a že bych se od něj měl co učit. Ale i tak nám nakonec jako projev vděčnosti za odletu z přetlakové komory vymetl kanystr nějakého klingonského pití. Naši loď sice ka­nystr minul, ale pokud vyrazíme už zítra, mohli bychom jej nejpozději tak pozítří kolem svačiny dohnat.

Můžeme si dovolit odletět brzy; počítač by měla přes noc obstarat výměnu dilithia, Lindmanová už tu taky nechce zůstávat o nic déle, a Uhura dostala na dobu návštěvy zákaz jakéhokoliv divadla.

Vlastně bychom brzy vyrazit měli. Poté, co klingonská loď vstoupila do warpu, za mnou přišel Scotty, lišácky mrk­nul a prohlásil, že na lodi není jediný pik-pik. Zato kapitánu Kolothovi bychom prý teď nějakou chvíli neměli moc chodit na oči, hlavně až se podívá do svého nákladového prostoru. Scottymu se těsně před jeho odletem podařilo nahrnout vše­chny pik-piky na přenosovou plošinu – jediné, co nám teď po nich zbylo, je obrovská hromada růžových chlupů, můžeme jimi vycpávat polštáře.

Ráno si dám ještě vyžehlit uniformu a vyrazíme. Kirk konec.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetpětsedm tečka pět.

Tak jsme zase na DS2 – je to takové příjemné, známé místo. Zašli jsme se podívat i za Jane Lindmanovou, co jsme se tu s ní rozloučili dva měsíce nazpátek. Jim se jí chtěl pů­vodně zeptat, jakpak se jí tu daří, když ale uviděl její výraz, rozmyslel si to. Přišla až k nám, tvářila se při tom velmi upjatě a mírně roztřeseným hlasem pravila, že pokud nechce­me, aby tu někoho ubodala svým plnicím perem, tak ji vez­meme zpátky na loď, a rozhodně nebudeme mluvit o veliteli Qekh-Mlafovi. Ne dokud ona bude v doslechu. Na chvíli jsem se zamyslel a poté Jimovi doporučil, aby ji raději poslechnul; ony rány od plnicího pera se přeci jen dost špatně hojí. A kro­mě toho, když se zrovna neohání psacím náčiním, je to docela milé děvče.

Scotty tvrdí, že bychom ji nakonec zpátky vzít mohli, aniž by byla narušena rovnováha lodi – jen by kvůli tomu musel přerozmístit zásoby dilithia. Tedy za předpokladu, že by nějaké měl, což neopomenul připomenout. Jim ho ale uklidnil a řekl, že už počítači nařídil objednat nové. McCoy konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetpětšest tečka čtyři.

Dnes brzy ráno se našim technikům podařilo rozmotat vlečný paprsek, a poté, co Scotty na klingonské lodi osobně roztloukl všechny přístroje, které mohly způsobovat rušení, jsme mohli v odtahu pokračovat.

Kapitánův deník, dodatek.

S mým drsným vzezřením zarostlého válečníka je už naštěstí konec. Scottymu se před chvilkou konečně podařilo správně nakalibrovat reintegrační moduly transportéru. Prv­ní pokus ale přece jen nechtěl provádět na lidech, a tak mi na zkoušku přenesl na můstek jednoho pik-pika. Zhmotnil se mi na klíně, byl úplně holý, vyplašeně mžoural a klepal se zi­mou. Vzkázal jsem Scottymu, že holení funguje, jak má, a on je všechny tři přenesl zase zpátky. Strašné, jak se ta zvířata množí. Něco s nimi budeme muset provést, nákladní paluba není nafukovací. Jdu se oholit, Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetpětpět tečka osm.

Kapitán Koloth před chvílí navázal spojení a ptal se, proč se nehýbeme, a co že naši lidi šaškujou venku ve skafan­drech. Odpověděl jsem mu, že my se nehýbeme, protože je tu nechceme nechat sežrat Romulanům, a že naši lidé venku nešaškují, ale manuálně aplikují nejnovější poznatky z oblasti gravitonové fyziky. Zatvářil se nespokojeně, několikrát se ne­nápadně a nervózně ohlédl přes rameno, něco zabručel a pak spojení ukončil. Můj drsný zevnějšek na něj zřejmě udělal do­jem. Mám ze sebe radost, Kirk konec.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetpětpět tečka sedum.

Odtažení našich klingonskejch známejch se asi drobet protáhne, jejich poškozený systémy způsobujou ošklivý inter­ference ve fázovacím vzoru. Napřed to sebou jen krapet há­zelo, ale pak kvůli jedný emisi nestabilních iontů vypadla kvantová transpozice na sestupný vlně volný fázový křivky, a pak už se celej vlečnej paprsek děsně zašmodrchal. Než ho s klukama rozmotáme, bude to určitě chvilku trvat. Řek sem kapitánovi, že na to asi budem potřebovat docela dost času, a on řek, že bysme je neměli nechat dlouho čekat, a že na to máme polovinu. Scott konec.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetpěttři tečka šest.

Dnes jsme s Chekovem opět hráli člověče. Jednou jej porazit musím, jen co důkladněji prostuduji logiku té hry. Nějaká tam jistě být musí. Už jsem byl na dobré cestě, ale když jsme byli do hry pohrouženi nejvíce, začal kapitán vy­děšeně křičet něco jako „otročí na nás, otročí na nás, jsme pod palubou“, a pak ještě cosi o kotěti a pravém buku, ale tomu jsem příliš nerozuměl, asi si chce nově zařídit kajutu. Pořád vykřikoval, že chce čísla (doslova tuším volal „čísla, potře­bujeme čísla, ale hlavně ne od Sulua!“), a tak jsme si s Che­kovem nějaká vymysleli a sdělili mu je, aby už konečně dal pokoj. Za chvíli se ale loď začala silně otřásat, vinou čehož se nám figurky rozsypaly, takže bylo další pokračování ve hře zhola nemožné. Spock konec.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Už jsem si uvědomil, co kapitán myslel tím smetákem na pravoboku (ono to totiž nebylo kotě, nýbrž koště). Netušil jsem, že tu výměnu opravdu uskutečnil; byl jsem v domnění, že ji pochopil jen jako modelový případ. Nu. Teď tam máme místo obsluhy zbraní smeták. Příště bych měl raději při hovo­ru s ním používat jednodušších slov. A kapitán by zase měl takováto rozhodnutí zvažovat důkladněji. A taky by si měl dát vyprat uniformu.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetpěttři tečka čtyři.

Odrazili jsme útok lehkého romulanského křižníku, který jsme vyrušili při útoku na klingonskou loď. Ta byla ve zdejším sektoru na diplomatické misi, nesla tedy jen polovinu obvyklého počtu torpéd.

Souboj trval dlouho. Hned na začátku jsme šli tři os­mičkou přes patnáct na sto osmdesát. Sulu pak navrhoval dvě stě třicet po patnácti za tři vteřiny a na plný impuls vpřed, jenže to bychom nemohli spustit palbu z osmdesátek, a kromě toho bychom se za šest sekund čelně střetli s útoč­níkem. Spock s Chekovem vzhlédli od člověče a shodně po­tvrdili, že nejlepší bude pokračovat na sto osmdesáti po jedné za dvě, s okamžitou palbou ze sedmi osmdesátek přes čtyřku na grand, pak třináctkou po osmi s flipem na záď, ze sto osmdesáti pomalu na sto deset, vychladit osmdesátky ale­spoň na šedesát, mezitím zapojit tři šestnáctky a hodit tam osmičku, aby nepadly generátory pět až sedm, a kdyby padla šestka, tak máme házet ještě jednou.

Myslím sice, že Enterprise tolik phaserů ani nemá, a navíc obě osmdesátky vpravo nemá kdo řídit, ale bojové stanice hlásily, že už si s tím nějak poradí, a prostě budou pálit ostošest.

Co přesně během souboje dělal protivník, to bohužel nevíme, oni každou chvíli zapínali to své maskovací zařízení.

Kapitánův deník, dodatek.

Když jsme velitele klingonské lodi, kapitána Kolotha (čtyřiadvacetikarátový syčák, však se známe už z dřívějška; třeba z té patálie kolem kvadropšenice na Shermanově pla­netě) dostali na obraz, vzkázal nám, že nás protentokrát neza­bije, že má zničené warpové systémy, a že jestli máme v těle jen kouska cti, tak ho odtáhneme k nejbližší základně. Při tom se taky nezapomněl vysmát, v čem prý to sedím. Alespoň že mě teď nemůže seřvat jako holobrádka; dva týdny bez břitvy, a vypadám jako klingonský válečník. Každopádně si myslím, že malá návštěva základny nám neuškodí, přestože se Enter­prise celkem nic vážného nestalo.

Máme tři lehce raněné a phaserová baterie na pravo­boku dostala přímý zásah zbloudilým torpédem, ale tam už naštěstí asi měsíc a půl nikdo nebyl. Měla to ale Lindmanová štěstí!

Jinak je loď v pořádku, jen levobok, vystavený neustá­lé palbě, trochu doutná. Podle Scottyho to ale není nic, co by nespravil nějaký ten kilometřík dva izolační pásky a generál­ní oprava v doku. Je teď celý nadšený z toho, jak si Enterprise vedla, a vůbec mele páté přes deváté. Jsem unavený a jdu si dát dvacet. Jen nevím, jak usnu. Zítra budu muset k zubaři; jak sebou loď házela, nějak se mi hnula čelist a teď mě bolí osmička vlevo dole na grand. A taky tu byla spousta kouře, měl bych dát uniformu vykartáčovat, nebo možná spíš rov­nou vyprat. Ale jen na čtyřicet. Kirk konec.

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetpěttři puntík tři.

Už jsme dohnali ty dvě lodě, co po sobě střílely. Střílejí po sobě pořád, dokonce teď zpomalily na impulsní rychlost, aby jim to šlo lépe. Kapitán říkal, že jsou to oba Dravci, jeden klingonský a jeden romulanský, a nařídil mi, abych na všech frekvencích a ve všech jazycích zahájila komunikaci. Klingon­ský kapitán na to zařval, že neměl tušení, že je nás na lodi tolik, a ať nekřičíme jeden přes druhého, že mu to tam strašně píská a že z toho stejně rozuměl jenom klingonštině, a pak řekl, že o žádnou pomoc nestojí, a ať se jdeme vycpat. Romu­lané jako obvykle neodpověděli, ale jejich loď teď míří přímo na nás a nabíjízbraněmusímuždeníčkukončit, ještěsetiozvu!

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetpětdva tečka pět.

Sledujeme nezřetelnou warpovou stopu dvou lodí, co si hrají na honěnou. Máme silné podezření, že pronásledova­telé používají romulanská plazmová torpéda, pokusíme se tedy napadené lodi pomoci – jak řekl Scotty, takovou věcí by přes čumák nechtěl dostat nikdo. Sulu tvrdí, že by nám to šlo mnohem lépe, kdybychom znali jejich trajektorii přesně, a stě­žuje si, že „asi támhle“ je pro zadávání kurzu vysoce neprak­tické. Pokusíme se teď vypnout vodotrysky a zbylou energii převést do dálkových senzorů.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetpětdva tečka pět.

Jakmile bylo na můstku možno opět alespoň občas dýchat, provedl jsem několik zběžných kontrol. Žádné rušiče senzorového pole jsem neobjevil, reziduální řepný stín nic­méně zůstane v subprostorové matrici můstku dominantní ještě alespoň týden. Možná dva.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Ze záznamů v mé konzoli je patrné, že kolem nás včera proletěla dvojice neznámých lodí; jejich iontové stopy jsou dosud částečně patrné. Podařilo se mi na jejich trase zachytit i slabé trilithiové stopy po implozi plazmového torpéda. Che­kov tvrdil, že sice z mé konzole slyšel něco pípat, nepova­žoval ale prý za bezpečné dotýkat se jí. Po krátkém pohledu na současný stav kapitánova křesla musím uznat, že to za da­ných okolností bylo poměrně moudré rozhodnutí. Na kapitá­nův rozkaz nyní obě lodi pronásledujeme a snažíme se zjistit, co jsou zač, proč po sobě střílejí, a jestli toho nechtějí nechat. Další průzkum naší planety byl tedy opět odložen. Typické.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetpětdva tečka tři.

Včera večer se konečně podařilo zpřístupnit můstek. Abych prohlédnul Chekova, měl jsem tu čest být prvním, kdo na můstek opět vkročí. Musím říct, že nalévat boršč do venti­lace nebyl dobrý nápad.

Už jsem ale dokončil všechna vyšetření a vypadá to, že kromě několika otlačenin a kručení v břiše Pavla nic netrápí. Regule Hvězdné flotily sice doporučují, aby se po odluce tr­vající déle než jeden den vyšetřilo i to, zda během ní člen po­sádky nepožil alkohol, nesebral jsem ale dost kuráže na to, abych na sebe nechal dýchnout. McCoy konec.

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetpětjedna puntík devět.

Milý deníčku, dnes jsem si zlomila vlásenku; tu malou, s beruškou. Alespoň už se pan Chekov dostal pryč z můstku, a doktor McCoy pryč z kantýny. Zámek se mi sice odem­knout nepodařilo, ale po půlhodince kopání ovládací panel přece jen povolil. To víš, na internátní škole člověka naučí.

A s tou beruškou to taky nebude tak zlé. Pan Scott slí­bil, že co nevidět zahájí opravy, nemělo by mu to prý trvat déle než pár hodin. Trošku mě teď z těch vysokých kopů bolí kyčel, asi se ještě před spaním zaskočím protáhnout na ro­topedu. Třeba tam potkám Sulua. Ehm. A nebo třeba taky ne. Uhura konec.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetpětjedna tečka šest.

Dnes nám uchystal oběd doktor McCoy osobnostně. Dokonce vynašel způsob, jakým s pomocí replikátorů udělat z balíčků vařených ryb balíčky syrové, takže jsem si po tako­vé době jen o fazulích mohl dát i chutné a autentické suši.

Při jídle slečna Uhura pravila, že je jídlo sice lahodné, ale že už se na doktora McCoye nemůže pořád dívat, jak se tu v kantýně trápí, a že to prý potřebuje něžnou ženskou ručku (ona tedy povídala jen ručku, ale určitě myslela něžnou). Potom si rozevlála účes, vytáhnula vlásenku a šla se s ní vrtat do dveří můstku.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetpětnula tečka sedm.

Scotty zatím nedokázal ani resetovat transportéry, ani otevřít dveře. Můstek byl zkonstruován skutečně nedobytný. Naštěstí se podařilo vylomit kryt vzduchových přívodů, a tak můžeme Chekovovi alespoň nalévat boršč. Pelmeně bohužel ventilací neprojdou.

Už deset dní jsem se neholil a začínám vypadat zpustle. Nechci ale riskovat, že se pořežu, počítač to zachytí a pokusí se mě přenést na ošetřovnu. Rozhodně ne při téhle konfiguraci transportérů. A taky bych si měl dát vyžehlit uniformu; takhle vůbec nevypadám reprezentativně. Jeden mladší praporčík se mě včera večer na chodbě leknul a začal volat ostrahu. Měl jsem jediné štěstí, že je šéf ostrahy bez­pečně zamčen na můstku.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřidevět tečka šest.

Bezpečnostní důstojník Chekov se uchýlil k dalšímu podlému triku, jak mne vystrnadit z můstku a nainstalovat na něm další rušiče senzorového pole. Žádnou část jeho plánu neschvaluji, musím však uznat, že se zachoval na svůj druh výjimečně logicky.

Schůzky v kantýně mi také přestávají vyhovovat, dok­tor McCoy mi neustále nahlíží do talíře a prohlašuje můj způ­sob vědeckého výzkumu za zcela zaměnitelný s mým způso­bem stolování. Asi půjdu panu Scottovi pomoci s otevíráním těch dveří. Spock konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřidevět tečka tři.

Dnes ráno se mi Chekov přes komunikátor omlouval, že mi zničil velitelské křeslo. Vůbec mu to nevyčítám a docela ho chápu; ta bolest jistě musela být strašná, já bych při něčem takovém určitě taky řádil.

Pořád přemýšlíme, jak donutit transportéry přenášet něco jiného než vousy. Kirk konec.

Deník bezpečnostního důstojníka, hvězdné dátum stosedmadvacetčtyviosm tečka devět.

Dnes jsem neměl úplně nejdobvejší den. Nebudu za­cházet do detailů, ale huozně mě pálí buada, nemůžu po­vádně mluvit, jsem úplně oholený a nemůžu se dostat puyč z můstku. Zkoušel jsem to ventilací, ale nepuotáhnu se tou mvížkou, co je hned po dvou metuech.

Taky začínám mít hlad. Víká se, že kapitán mívá někde ve svém kvesle na můstku schovanou kuabici sušenek puo pvípad obléhání. Zkusím se k ní dostat. Chekov koněc.

Deník bezpečnostního důstojníka, dodatek.

Na můstku není jediné místo, kde by se dobve uostlý bohatýu mohl pohodlně uložit a vyspat. Hned jak se odtud dostanu ven, povznesu několik pozměňovacích puipomínek. A taky je tu pvíšeuně smuadu z bauvy.

Kuabici jsem našel, budu si pečlivě odměvovat dávky, aby mi vystačily. Dnes sním jenom ty nugátové. Buada mě povád bolí.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřiosm tečka pět.

Dveře na můstek se zasekly a nejdou otevřít. Uvnitř bohužel zůstal pan Chekov, který se teď nemůže dostat ven. Scotty se ho pokusil přenést transportérem, ale Chekov jen křičel, že mu rveme vousy. Dal jsem rozkaz zvýšit přívod energie, Scotty zapojil sekundární okruh, Pavel zařval a pak vypadly pojistky.

Uhura, která byla použití holicího transportéru pří­tomná poprvé, jenom vyděšeně pípla, že na dalším testování a rozšiřování sortimentu netrvá, a že už si s ní nemáme lámat hlavu. Po obnovení dodávky energie Chekov potvrdil, že je stále zamčený na můstku, akorát ho teď pekelně bolí brada a cítí se čistě a hladce oholen.

Slíbili jsme Chekovovi, že se pokusíme co nejdříve vrátit transportéry do původního stavu a dveře na můstek nějak otevřít. Do té doby přesouvám veškeré velení do lodní kantýny.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřisedm tečka sedm.

Počítač už se téměř dva týdny chová poměrně snesitel­ně, kapitán tedy využil příležitosti a nechal přeinstalovat vý­početní a simulační moduly, a já tak mohl provést dodatečné korekce svých výpočtů pro subprostorové skenování můstku.

Mám dobrou a špatnou zprávu – při warpu 8,2 a sou­časném vysílání a pokusu o náklon vlevo neexplodují obě warpové gondoly, ale jenom ta levá. Při náklonu doprava pak exploduje ta pravá. Naštěstí by Enterprise stále byla plně schopna palby – zkrátka jako loni na přehlídce. Spock konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřipět tečka tři.

Včera večer na sobě Scotty ve strojovně uskutečnil první pokus. Technologie je podle něj zatím stále ještě v experimen­tálním stadiu – v současné konfiguraci jsou transportovány pouze vousy, transport je navíc nezvykle nepříjemný až bolestivý, jak mi Scotty sdělil se slzami nadšení v očích. Musím ale při­pustit, že tak dokonale oholeného jako dnes jsem našeho vrchního technika ještě neviděl.

Nicméně než se celou věc podaří vyřešit, budeme nu­ceni provádět výsadky v raketoplánu.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřitři tečka pět.

Scotty konečně vylezl ze své pracovny, triumfálně mi hodil na stůl svůj záznamník a oznámil, že definitivně vyřešil problém s holením. Nebudu předstírat, že jsem rozuměl všem detailům, ale pochytil jsem, že se mu teoreticky podařilo pře­kalibrovat reintegrační moduly transportéru tak, že při pře­nosu budou vousy vynechány, a člověk se tak na cílovém místě objeví hladce oholen.

Když Scotty nápad představil posádce, přijali ho, až na doktora McCoye, s velikým zájmem. Doktor McCoy by prý dal osobně přednost raději svému starému dobrému strojku se šestnácti břity, když jsem mu ale řekl „Kostro, vždyť to je jako řezat do lidí skalpelem“, dal si říct. On nikdy neměl tyhle narážky na minulost svého řemesla rád. Kirk konec.

Kapitánův deník, dodatek.

Uhura se neobratně a stydlivě otázala, zda dokážou transportéry odstraňovat skutečně pouze vousy, a když jsem se zeptal, co jiného by asi tak měly odstraňovat, jestli třeba plomby nebo tak něco, tak jen sklopila oči a něco zamumlala, načež se Sulu zakuckal, změnil barvu ze žluté na sytě rudou, omluvil se, zapnul autopilota a odešel, prý si dát „studenou zvrchu“. Přesto jsme Uhuře slíbili, že ještě možnosti kalibrace důkladněji prozkoumáme.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřijedna tečka osm.

Scotty tvrdí, že odstínění mé koupelny od transportéru by bylo příliš energeticky náročné, a že při současném stavu warp-jádra a ztenčujících se zásobách dilithia bychom si to nemohli dlouhodobě dovolit. Poté se ale na chvíli zamyslel, v očích mu zablesklo a pak se odběhl zamknout ve své kajutě. Zajímalo by mě, za jak dlouho a s čím vyleze. Prozatím se tedy holit nebudu. Ale uniformu bych si vyžehlit měl.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřinula tečka tři.

Dnes se mi zase zrovna při vizitě zhmotnil uprostřed ošetřovny Jim. Mával kolem sebe břitvou, křičel „ne, ne, za­stavit přenos!“, cákal na všechny strany holicí pěnu a po zá­dech dopadl přímo na sestru Chapelovou. Když se zvedl, omluvil se pacientům, vydal jim několik rozkazů, plácl Chris­tine po naražených zádech a požádal mě o kousek toaletního papíru. Sakra, já jsem doktor, a ne nějaký drogista…

Jestli někdy narazíme na Klingony, musíme proti nim poslat Jima s břitvou. I Zefram Cochrane by se dokázal oholit líp než on. McCoy konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřinula tečka tři.

Ráno jsem se zase pořezal při holení. Nebyl by to zas takový problém, kdyby to počítač, slepice jedna vyplašená, pokaždé nezachytila a netransportovala mě uprostřed holení ke Kostrovi na ošetřovnu – vždycky hubuje, že mu hrozně zacákám pacienty a přístroje pěnou.

Snížení citlivosti senzorů podle Spocka není kvůli ja­kýmsi nedávným úpravám možné, takže se prý prostě budu muset naučit holit jako všichni ostatní. Jemu se to říká, s tou jeho hladkou vulkánskou bradou. Zítra asi zajdu za Scottym a zeptám se, jestli by alespoň nemohl vyjmout mou koupelnu z dosahu transportéru.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřisedm tečka tři.

Kroužíme nad neznámou planetou, kterou jsme objevi­li asi před sedmi týdny. Spock navrhnul výsadek, musel jsem ho však odmítnout. Primární direktiva hovoří jasně. Rozhod­ně nemůžeme riskovat zamoření planety pik-piky, a tak ji bu­deme muset zkoumat jen z orbity.

Se Scottym jsme alespoň zahájili snímkování povrchu. Krasové senzory Enterprise bohužel nejsou dost přesné na to, abychom mohli studovat nástropní malby ve zdejších jesky­ních. Filtry sice bez potíží zvládnou odstranit horní vrstvu skály, ale pracují jen s přesností půl metru, takže nedokážou zastavit těsně před vrstvou, v níž se nachází barva. Škoda.

Kapitánův deník, dodatek.

Spock nás se Scottym chvíli pozoroval, načež prohlásil, že náš přístup je velice lidský, nelogický a neefektivní. Usedl k obrazovce krasových senzorů, chvilku upravoval nastavení a poté nám sdělil, že na odvrácené straně planety mají na stropě poměrně zdařilého nosorožce.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacettřisedm tečka čtyři.

Doktor Leonard McCoy je prostředníkem k pohledání. Myslím, že mu večer sním jeho bonsaje. Mezitím půjdu za bezpečnostním důstojníkem Chekovem. Loudit pirožky.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Bezpečnostní důstojník Chekov neustále háže šestky. Stále se mi žádné švindlování nepodařilo odhalit, ale to může být způsobeno jen tím, že jsem špatně odhadnul frekvenci. Zajímalo by mne, zda by v té své národní ruletě také pokaždé trefil tu jednu možnost ze šesti. Pomalu docházím k přesvěd­čení, že v člověče žádná komplexní vnitřní logika není. Vždyť i samotný název té hry odkazuje pouze na primitivní, lidské emoce!

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacettřišest tečka pět.

Ráno se nám podařilo navázat spojení se zásobovací lodí, vezoucí potraviny. Mé nadšení by mohlo být větší, snad jen kdyby celá posádka neměla uši došpičata a v žilách hemo­cyaninu, že by se hory zelenaly. Navzdory poukázání na to, že nejsem diplomat, nýbrž doktor, Jim určil vyjednavačem mě; zaprvé protože se vyznám ve zdravé stravě, a zadruhé proto, že Spock se zavřel v kajutě a stydí se před svými kra­jany ve svém aktuálním stavu ukázat.

Výměnou za poskytnutí výpočetní kapacity k několika náročným výpočtům jsme dostali na výběr z celkem slušné nabídky potravin. Nechal jsem tedy loď zásobit dostatkem těch, které jsou vhodné pro lidský metabolismus, a borščem. Ještě budu muset trochu popřemýšlet, co vzít Spockovi. Oni Vulkánci sice lidskou stravu snášejí dobře, ale domácí kuchy­ně je zkrátka domácí kuchyně. Zatím McCoy konec.

Deník lékařského důstojníka, dodatek.

Zašel jsem za kapitánem Syppakem, a jako zvědavý tu­rista jsem se jej optal, které z tradičních vulkánských jídel by mi doporučil. Kapitán se chvilku radil se svým prvním dů­stojníkem, a pak mi oba jednohlasně doporučili chutný, zdra­vý a vydatný plomikový vývar. Že mě to nenapadlo dřív!

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřipět tečka osm.

Ten průsak vody bude asi jen falešný poplach. Kdyby to bylo vážné, tak už se na dvanácté palubě dávno loupou stropy. Požádal bych Scottyho, aby se alespoň podíval, jestli tam zvládne zase nahodit osvětlení, ale Kostra říká, že dokud pojedeme na fazolovém programu, Scotty se odmítá nechat odpojit z kapačky. Už aby na to volání někdo odpověděl. Nevíme, jestli máme energii hnát spíš do klimatizace, do vše­směrové antény, nebo do warpu, abychom se konečně dostali někam do civilizace. Ani jedno z toho pro nás není výhra. Zkrátka Kobayashi Maru.

Kapitánův deník, dodatek.

Krátce po desáté večer se v mé pracovně rozlila příjemná vůně vanilky, a skutečně – o chvíli později vstoupil pan Spock. Přišel mi sdělit, že podle jeho domnění by za současné situace bylo udržování plného příkonu do warpu i do antény současně zbytečné. No, tak alespoň jednu z možných kombi­nací si tedy můžeme škrtnout. Zkusíme se teď trochu odchýlit z kurzu a dostat se do oblasti, kterou občas prolétají vulkán­ské zásobovací lodě. Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřitři tečka pět.

Luštěniny nedělají posádce dobře. Převádíme nouzo­vou energii ze štítů do klimatizace. Pan Spock se už také na­dýmá, prohlašuje, že už nemůže plomiky ani vidět, označuje polévku za odpornou zelenou břečku a šíří kolem sebe speci­fickou vanilkovou vůni. Kostra oznamuje, že s projektem krmení pik-piků plomiky končí, že ten projekt stejně nikdy neměl budoucnost, a že by byl nerad, kdyby nám plomiky příliš brzy došly. Poté si s nepřirozeně veselým výrazem od­chází otevřít plechovku fazolí.

Plán na překrmení pik-piků neuspěl. Došlo nám jídlo a pik-pikové teď vydrží minimálně půl roku. Měli bychom se pokusit obstarat nějaké potraviny. Široko daleko se nenachází žádná federační základna, a tak jsem Uhuře alespoň nařídil, aby vysílala na všech frekvencích a ve všech známých jazy­cích následující zprávu: „Toto je nouzové volání lodi Spojené federace planet NCC-1701 Enterprise. Máme fazole. Vymění­me za jídlo. Rychle.“

Deník bezpečnostního důstojníka, hvězdné dátum stosedmadvacettřitři tečka tři.

Dnes ráno našli chlapci z bezpečnosti pana Scotta za­příčiněného v Jeffriesově přílezu mezi palubami 10 a 11. Než zabrala sedativa, mával kolem sebe nožem a s planoucím zra­kem vykřikoval, že už ho skoro měl, ale že mu nakonec utěkl na strom. Budu se muset do plánů podívat ještě krapet dů­myslněji, jsem ale názoru, že na jedenácté palubě se jisto­jistotně žádný strom příhodný k ukrývání nenachází. Chekov koněc.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřijedna tečka tři.

Oddíl 11-DD v plánech lodi není. Tedy alespoň v pří­padě, že to jsou skutečně plány Enterprise. Chekov odhaduje, že by se hledaný oddíl mohl nacházet někde mezi oddíly NU a HR, odmítá se ale pouštět do dalších spekulací, dokud se od počítače nedozví alespoň to, jestli voda teče tam, nebo odtam­tud. Počítač ho ale odbývá a kňourá, ať se zkusí zeptat až pozítří, nebo raději vůbec. Scotty si bere nůž a holinky, skrze zuby cedí, že nic horšího než fazole tam číhat nemůže, a vy­dává se pátrat na vlastní pěst.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřinula tečka sedm.

Kostra navrhuje, abychom zkusili pik-piky přece jen krmit i plomiky, a nabízí, že se osobně ujme výzkumu. Jsem rád, že mu zneškodnění těch zvířat tolik leží na srdci.

Počítač je z nich zdá se taky nějaká celá nesvá a tvrdí, že zaznamenala průsak vody v oddíle 11-DD. Z jakéhosi dů­vodu tam také zhasnula všechna světla. O palubě 11 všichni víme, ale nikdo z nás si nevzpomíná na oddíl DD. Pověřil jsem Chekova a Scottyho obstaráním plánů lodi a na půl sedmé jsem svolal poradu k sestavení pátrací skupiny. Kirk konec.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetdvasedm tečka osm.

Už druhým dnem krmíme na Jimův povel pik-piky veškerým jídlem, co máme, s výjimkou luštěnin a plomiků, protože jim ani jedno nechutná. S těmi plomiky je úplně chápu – ty totiž nemohou chutnat nikomu. Jenom náš lodní Vulkánec se usmívá a pochvaluje si, že teď může mít svoji ob­líbenou polévku každý den. Pf! Proč jim nemohou vadit tře­bas arašídy?

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetdvapět tečka šest.

Konečně jsme provedli i poslední měření a můžeme zatroubit k odletu a zahájit analýzu výsledků. Doufám, že se zdejší anomálie ukážou být skutečně nestabilními a brzy zmi­zí, a především že je ani nenapadne sestupovat blíž k planetě. Pan Spock mě včera vyděsil upozorněním, že pokud by se byť jen jedinému pik-pikovi podařilo nějakou nehodou pro­lomit bariéru a dosáhnout warpu 10, nelze vyloučit, že by se pak nacházel ve všech místech prostoru zároveň. Něco tako­vého bych zažil opravdu hodně nerad.

Měli bychom s těmi zvířaty něco udělat. Na Procyonu už je vyložit nestihneme, protože nás mezitím velení flotily urychleně poslalo zpátky na průzkum té neznámé planety, než nám do toho zase něco vleze. Vyhodit je ven transpor­térem podle Scottyho taky nemůžeme, protože to by si jich Uhura za okny určitě všimla, a vyhladovění po té jejich hosti­ně alespoň měsíc nepřipadá v úvahu.

Kapitánův deník, dodatek.

Pan Spock navrhnul, že prý bychom je mohli vystavit „metabolickému šoku“, to se mi ovšem vůbec nezamlouvalo. Nedůvěřivě jsem se na něj zadíval, a on po chvíli připustil, že by možná bylo lepší nechat je přežrat. No, tomu alespoň říkám nápad!

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetdvadva tečka čtyři.

Osmnáct palub. Pěšky. A nahoře doktor McCoy, který se tvářil jako neviňátko a ptal se, jestli mi ve sprše nenatekla voda do uší. A navíc mi přes noc někdo zapatlal všechny sen­zory barvou! Tahle loď je prostě nemožná, se na to skenování taky můžu vykašlat, Spock konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetdvajedna tečka devět.

Scotty po obědě zaznamenal nějaký přenos poblíž ná­kladní paluby a od té doby mi hlásí zvýšenou spotřebu ve sprchách, naštěstí ne v těch ucpaných. Vzhledem k tomu, že jak Sulu, tak Uhura jsou teď tady a mám je pořád na očích, jsem se to prozatím rozhodl odložit.

A taky už jsem přišel na to, jak je za tu jejich všežravou růžovou faunu potrestat – nechám je ten můstek vymalovat osobně. A ručně, žádná technika. Každý hezky jeden kyblík barvy, a dnes o půlnoci nástup.

Bude pro ně mnohem lepší – a konec konců i výchov­nější – když budou pracovat přes noc, to můžu zařídit, aby na můstku nikdo nebyl a nepřekážel.

A měl bych si dát vyžehlit uniformu, ale nemůžu si teď vzít žádnou náhradní, pokud bych se tedy nesnížil k tomu, abych si vzal nějakou z těch modrých, to se mi ale vůbec ne­chce. Asi to zatím vydržím.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetdvajedna tečka pět.

Ráno se mi skutečně podařilo nepozorovaně přemodu­lovat energii z všesměrové antény, upravit nastavení v regu­látorech warp-jádra, přemostit chlazení a všechno napojit na stávající čidla a na svou konzoli na můstku. Teď už mi tam žádné subprostorové švindlování neunikne. Konečně to Che­kovovi spočítám!

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Vzhledem k provedeným úpravám již nebude možné při letu rychlostí nad warp 6 vysílat a přijímat zároveň, a po zpomalení z warpu 7 a vyšších patrně nepůjde kvůli inter­ferencím v senzorovém poli asi dvě minuty příliš dobře ma­névrovat. A při vysílání nebo příjmu a současném pokusu o náklon vlevo při rychlosti vyšší než warp 8,2 pravdě­podobně dojde k explozi obou warpových gondol, to ale dou­fám Sulu s Uhurou nikdy nebudou zkoušet.

Deník prvního důstojníka, dodatek dva.

Hm. Zdá se, že naše potíže s pik-piky byly alespoň zčásti vyřešeny. A doktor McCoy se vrátil. Hm.

Když mi líčil svou úlohu v úklidu těch stvoření, sku­tečně jen s velkými obtížemi jsem zakrýval svůj obdiv ohled­ně faktu, že pokaždé dokázal zmáčknout ten správný knoflík. McCoy na to nic neříkal, ale doporučil mi, abych se tam dolů zaskočil podívat. Při mých mentálních kapacitách se pocho­pitelně nemusel namáhat; já jsem vědec, ne doktor. Prozkou­mat ta zvířata přísluší mému poslání. Ještě mne upozornil, že výtahy asi budou pořád plné chlupů, a tak bych měl raději použít přenašeče. Spock konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetdvajedna tečka tři.

Právě jsem zrušil poplach – vrátili se Scotty a Kostra. Všechna zvířata se jim podařilo zavřít na nákladní palubě, kde už je půjde snadno uhlídat. Ke katastrofě se mezitím skutečně přiznali Sulu a Uhura. Budu si muset promyslet, jak je potrestat; regule Hvězdné flotily se o takovýchto inciden­tech bohužel příliš nezmiňují.

Během uplynulého týdne pik-pikové poškodili vyba­vení několika laboratoří, ucpali odtok v dámských sprchách chlupy, okousali všechno obložení v salónku a ve skladu sežrali všechny žluté a červené uniformy; zbyly nám jen ty pro vědeckou sekci, ty jim kdovíproč nechutnaly. Jsem ale­spoň rád, že skoro neznečistili koridory. Zvláštní, jak ta zví­řata dokážou být čistotná.

Kapitánův deník, dodatek.

A taky Scotty vzkazoval, ať zítra raději někoho pošlu uklidit tu obří hromadu trusu z plošiny přenašeče, než něko­ho napadne dát se někam přenést. Kirk konec.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednadevět tečka osm.

Jsme na nákladní palubě, kam jsme se zvládli probít během posledních čtyřiadvaceti hodin. Musím přiznat, že se chlapci z technického oddělení umějí svými phasery skutečně ohánět, a tak je cesta odtud na sedmou palubu pokrytá malý­mi, růžovými, chlupatými a omráčenými zvířátky. Většině z nich taky nejspíš pekelně hvízdá v uších. Jsem rád, že se má lékařská improvizace setkala s takovým nadšením, i když mě Montgomery několikrát docela vyděsil svým nadšeným „pojďte, doktore, dáme skočnou“, nebo „a teď zpívejte vši­chni“ – konec konců, já jsem doktor, a ne trubadúr.

Deník lékařského důstojníka, dodatek.

Kvůli jakýmsi potížím s transportérem se prý bohužel nemůžeme přenést, a tak se teď alespoň pokusíme vzít něko­lik nakladačů a postupně shrnout všechny pik-piky od sedmé paluby až sem do nákladových prostor. Já jsem s těmi stroji nikdy nepracoval (jsem přeci jen doktor), a tak na mě při­padnul úkol číhat u výtahu a vždycky ve správnou chvíli zmáčknout knoflík dolů. McCoy konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednadevět tečka dva.

Žádné zprávy od Scottyho ani McCoye, komunikátory nefungují už ani na ošetřovně. Možná nalezly chlupy do vedení. Doufám, že se členové posádky důkladně zavřeli ve svých kajutách a nějak to tam přečkají.

Spock se byl podívat na šesté palubě, a tvrdí, že pik-pikové by možná mohli vážně narušit integritu trupu – na vlastní uši prý zespoda slyšel nějaké příšerné zvuky, asi jak se pod těmi zvířaty prohýbají a sténají podlahy. Se svou obvyk­lou vulkánskou rozvahou ovšem dodal, že ačkoliv melodie byla strašlivá, smysl pro rytmus pik-pikové rozhodně mají. Také podotknul, že některé z oněch zvuků silně připomínaly tlumené výstřely z ručních phaserů.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetjednaosum tečka osum.

Máme teď před sebou docela krušný chvilky, bych řek. Zabránili sme těm potvorám v cestě k můstku, a s klukama technikama sme se opevnili na sedmý palubě na ošetřovně. Když sme tam vlítli a zabouchli za sebou dveře, tak sice dok­tor McCoy nadával jak špaček, že prý je to ošetřovna, a ne bunkr, a chtěl nás vyhodit, ale když sme mu ukázali, co je za dveřma, ještě rád nás tady nechal.

Až se teď krapet vzpamatujem, tak se zkusíme probít až k transportérům, akorát se teda tak trochu bojim, jestli to zvládnem, kór když je nás tady jen šest a máme dokupy čtyři phasery. Scott konec.

Deník lodního inžinýra, dodatek.

Doktor McCoy říká, že by těm růžovejm mrchám mohly vadit vysoký zvuky, a že jestli mu s chlapcema trochu píchnem, tak zkusí rozebrat umělý plíce a postavit mi z nich pravý skotský bojový dudy, abysme na ně nešli s tak holým zadkem (já teda moc nevim, co na těch historkách se sukněma má, ale to je fuk). Kluci z toho byli úplně nadšený, no a já teprv – tohle jim ukáže, potvorám chlupatejm!

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednaosm puntík čtyři.

Sice jsme se opravdu snažili ty dveře udržet zavřené, já u toho dokonce i hrozitánsky sprostě nadávala (mám štěstí, že tady nikdo nerozumí svahilsky), ale nakonec se nám to stejně nepovedlo a dveře povolily a oni se vyvalili ven. A pak už jsem jen utíkala a utíkala, táhla Sulua za sebou, a najednou za námi pan Scott zavřel dveře a zůstal uvnitř. Teď doufám, že se mu tam nic nestane, a dostane se odtamtud v pořádku. Uhura konec.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetjednaosm tečka tři.

Včera byla velmi praskavá noc. Nějak to celé s těmi zví­řátky prasklo, když si nás se slečnou Uhurou všimli, jak pod­píráváme dveře ku skladišti. Slečna Uhura u toho navíc velice nahlas recitovala mocná africká zaklínadla, aby to nepovolilo, tak na nás přišel hlídač, a my mu neměli jak vysvětlit, že ten sklad celý vrní. A tak tomu z ostrahy, co stál před námi, praskla trpělivost, a právě v ten moment těm dveřím, co stály za námi, praskly zveřeje. A potom už si pamatuji jen hro­znivý rámus, chlupy, a spoustu růžové.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednaosm tečka tři.

Loď je zamořena skákavými stvořeními, kterým Kostra se Spockem říkají pik-pik. Díky pohotovosti našeho vrchního inženýra se nám je naštěstí podařilo izolovat, a to na palu­bách sedm až osmnáct, možná ale pronikli i za tu. Uzamčení průchodů mezi palubami šest a sedm bylo od Scottyho sku­tečně velmi duchapřítomné a obětavé, především uvážíme-li, že se v tu chvíli nacházel na té sedmé. Stihnul nám sdělit, že se nějak pokusí dostat k transportérům a přenést se k nám, ale pak to ve spojení začalo šumět, praskat a divně vrnět, a pak vypadlo úplně. Tak jsem alespoň volal Kostrovi, že teď nemůže pryč ze sedmé paluby nahoru, k čemuž Spock dodal, ať si na ošetřovně udělá pohodlí a moc neotevírá dveře.

Zajímalo by mě, kdo za tohle může. Podle Kostry by v tom mohl mít prsty Sulu, podle Spocka zase spíš Uhura, a podle hlídky, kolem které prchali, v tom nejspíš budou namočení oba. Musím si s nimi promluvit, ale napřed se pokusíme zvládnout současnou situaci.

Jenom nechápu, proč musíme narazit na tu samou katastrofu dvakrát. Rozdíl mezi tímhletím a tribbly je snad jen v barvě a v tom, že pik-pikové vydrží hladovět mnohem déle. Tímto na lodi od paluby 7 dál vyhlašuji růžový poplach. Kirk konec.

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednasedm puntík devět.

Tohle už není legrace, oni se množí, oni se strašně rychle množí, za chvíli se tam nevejdou, a přitom to Hikaru myslel dobře, jen jim tam asi dával moc jídla nebo pouštěl moc vzduchu, já nevím, teď musím utíkat držet dveře, Uhura konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednasedm tečka šest.

Dnes po obědě začal pan Spock chodit po můstku se skládacím metrem a něco přeměřoval. Moc jsem se nevyptá­val – patrně zjišťoval vliv delšího pobytu ve zdejším trans­warpovém poli na dilataci lodi – ale připomnělo mi to, že to tu už dlouho chci dát vymalovat. Budeme si na to muset někdy najít čas, třeba až dokončíme všechna měření a vydá­me se zpátky na DS2.

A Scotty si začal stěžovat, že už čtvrtý den jede sklad uniforem na osminásobný přívod energie, a že jí teď nemá na rozdávání, protože ve stošestadvacetsedmtři byla počítač ně­jaká nevrlá a neobjednala pro nás další dilithium. Prý je ve skladu puštěná vzduchotechnika, zapnuté vytápění, a také dochází k neustálým transportům jakéhosi materiálu z lodní kantýny. Připadá mi to divné – kdo by mohl chtít něco přená­šet z kantýny k uniformám, a ještě jim tam k tomu topit? Ale zítra někoho pošlu, aby se na to podíval. A možná bych si rovnou mohl poslat i pro novou uniformu. A nebo si tuhle alespoň dát vyžehlit.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednašest tečka devět.

Bezpečnostní důstojník Pavel Chekov mne irituje. Jed­nak je od té doby, co si přivezl zásoby z DS2, neustále cítit borščem a pelmeněmi, ale především mne pořád poráží v člověče a odmítá se naučit vulkánské patrové semišachy. Podezírám jej z nějakých podlých subprostorových manipu­lací s kostkou – neustále hází šestky a nenechává mne dojít do domečku.

Nechal bych na můstek nainstalovat subprostorová či­dla, ale tento příkaz by musel projít právě přes bezpečnost­ního důstojníka.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Ačkoliv… kdyby se mi podařilo nějak přemodulovat energii z všesměrové antény a upravit frekvenci warp-jádra lodi, mohl bych se napojit na již exisující senzory a subpro­storová čidla tím simulovat dálkově, takže by si Chekov ničeho nevšimnul. Už se nemohu dočkat okamžiku, kdy jeho podvody odhalím.

To ale bude muset počkat, až dokončíme skenování těch anomálií, které mimochodem pokračuje přesně podle rozpisu. Kromě toho, že jsou anomální, mi ale přijdou úplně normální. Spock konec.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednačtyři tečka sedm.

Nejsem si jistý, jestli jsem Sulua po té havárii prohléd­nul dostatečně, a jestli si kromě té klavikuly nenatloukl i něco důležitějšího. Dnes se mě ten chlapec ptal, co by měl jíst, kdyby byl pik-pik. Sakra, vždyť já jsem doktor, ne nějaký krmič…

No, ale možná je to jen nějaká ta jeho krize identity kvůli Uhuře. Předepsal jsem mu trochu improvolinu na uklidnění a prozradil mu, že pokud to nebudou zrovna fa­zole, tak nejspíš může jíst, na co bude mít zrovna chuť, protože pik-pikové nemají rádi snad jen luštěniny a modrou barvu. McCoy konec.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetjednačtyři tečka čtyři.

Tak sme se konečně zvedli z Pětapůlky a vystoupali nahoru na orbitu – dobře to kapitán zařídil, teď se můžem vrhnout na ty transwarpový neplechy. Na lodi všecko šlape, jak má, senzory jedou na maximum a s rezervou, akorát teda ty torpédomety sme radějc zatim nezkoušeli, ale to bych fakt nechal až někdy na potom, až budem trochu dál od toho stra­šidelnýho ruskýho krámu. Jo, a taky mi to tu od včerejška hlásí nějakou divně vysokou spotřebu energie ve skladu uni­forem, ale to klidně může chvíli počkat.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednatři tečka čtyři.

Scotty s Chekovem ráno nahlásili dokončení oprav sta­ničního reaktoru a cívek a vybídli k rychlému odletu, dokud to prý drží. Myslím, že měli pravdu – transwarpové anomálie bývají většinou dost nestabilní a v aktivním stavu vydrží jen několik týdnů. Jestli je tedy chceme prozkoumat důkladněji, měli bychom si skutečně s odletem pospíšit. Přesně jak Scotty řekl. Dokud drží.

Kapitánův deník, dodatek.

Sulu dnes kolem mne několikrát prošel zabalený v ši­rokém balonovém plášti, a pokaždé divně vrněl. Myslím, že mu pořád ještě leží v žaludku to, jak jsem do něj neopatrně strčil, když jsem nás naváděl na přistání. Možná bych se mu měl omluvit. Doufám alespoň, že už je v pořádku, on Kostra umí spravovat zlomeniny jako málokdo. Kirk konec.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetjednanula tečka pět.

Dnes jsem při rehablihitaci zvedal míček nad hlavu a zpátky. Nejprve jsem se toho divného slova rehablihitace bál, ale nakonec jsem naznal, že po vykopávání Enterprise ze hlíny to je velmi lehké, a vlastně i docela příjemné.

V tělocvičně jsem setkal slečnu Uhuru, zrovna se při muzice procvičovala v jízdě po rotopédu. Jela velice rychle, a já si říkal, že by mohla být velikou lodní přebornicí. Ta ry­chlost! Ta stehna! Ty africké rytmy!

Pak jí ale z batůžku něco zapípalo, a ona se omluvila, že prý je čas na krmení, pověděla, ať pěkně srostu, a odběhla i s batůžkem do své kajuty. Já si myslel, že tyhle japonské hračky, co pípají, než je přikrmíte, už jsou z módy, ale chyba války, slečně Uhuře se japonské hračky líbí! Jsem šťastný. Au.

Deník navigačního důstojníka, přídatek.

Zajistil jsem, že jsem se s pípající hračkou přece jen omýlil – slečna Uhura mi večer poukázala zvířátko, ze kte­rého byla celá tak rozněžněná. Ono tedy vypadalo dost podi­veně, bylo takové olezlé, s chlupy skoro jen na ocase, a navíc tak vzláštně kulhalo, ale ona z něj byla celá plaf, jak krásně vrní, a jenom litovala, že nemá čas si jich před odletěním po­patřit víc než jednoho, jelikož teď po vykopání a odprášení lodi bude mít práci s kalibrací antén. Slíbil jsem, že udržím tajemství a že o zvířátku nikomu neřeknu, a rozloučil se. Sulu vypnout.

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetnuladevět puntík osm.

Moc se mi tady na Procyonu líbí. Měla jsem teď docela volno, protože od zřícení zatím nebylo potřeba s nikým ko­munikovat, a když se rozdávaly lopaty, Scotty na mě lišácky mrknul, vrazil poslední panu Suluovi (který při tom heknul a velice legračně se zkroutil, je to moc milý chlapík a hotový komediant) a pravil, že lopaty právě došly.

A tak jsem zatím měla dost času na procházky – rostou tady překrásné květiny a žijí náádherná zvířátka, hlavně ta­ková ta malá růžová s chundelatými ocásky, co tak legračně hopkají. Pan Spock jim říkal pik-pik a dokud jsem je neod­nesla, křičel na mě a mával na ně phaserem, i když já vím, že je to v srdci moc hodný Vulkánec a jen si dělal legraci.

Jednomu malému pik-pikovi jsem zkusila dát z láhve nabumbat mléka, a on si vzal! Bumbal, tak jako když trošku bublal, vrněl a vůbec byl moc spokojený. Rozhodla jsem se, že si ho vezmu na Enterprise! Budu se o něj starat, tady jim chybět nebude, je jich tady spousta. Uhura konec.

Deník bezpečnostního důstojníka, hvězdné dátum stosedmadvacetnulaosm tečka pět.

Dnes jsme vyrazili a dorazili k výzkumné stanici. Bylo mi vesmírným potěšením popatřit v energetickém bloku komplexu dílo Matičky Rusi, Kvantovo-Ántigmotovyj Dili­thiovyj Reaktór vzor KvÁDR četyri. I když pan Scott tvrdil, že pro něj je to spíš poděšením, a že to D jistojistotně stojí za „Detonačnyj“, já byl ohromen a pravil jsem, že takové stroje dnes už nedělají, na což pan Scott odvětil, že taky vědí proč.

Už jsem se bál, že budu mít pokažený celý den, ale jedna moc pohledná výzkumnice mne zničehož nic pozvala na romantický večer – povečeříme, popijeme a budeme si promítat, jak v uplynulém týdnu padaly hvězdy. A hlavně nebudu muset s panem Spockem zase hrát člověče. Už se ne­mohu dovynačkat. Chekov koněc.

Deník bezpečnostního důstojníka, dodatek.

Večer byl převelice překrásný. Nejprve jsme si promí­tali velmi poutavou instruktáž o ručních phaserech, a pak jsme si vzali nějaké piksly ze železných zásob a vydali se do simulátoru, vychutnat si astronomii a gastronomii naráz.

A tak jsme tak spolu seděli na podlaze holografické komory, krmili se a sledovali záznam hvězdné oblohy, a když padala jedna obzvláštně jasná hvězda, tak mě vzala za ruku, řekla „něco si přej“, a já si opravdu moc přál, aby si nevšimla toho malého nápisu NCC-1701.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetnulasedum tečka osum.

Vidět kapitána, jak se ohání lopatou, to se nepřihodí každej den. Nebyl sem teda u výkopu celou dobu, páč někdo taky musel odvýst tu opravdickou práci se svářenim na pravý gondole, takže sem neviděl všecko, ale podle toho, jak je zabahněnej, musel makat ze všech nejvíc. Já to dycky ři­kam, že tenhle chlap nás táhne.

Šlo nám to tak rychle od lopaty, že už zbejvá jen po­vymetat hlínu a větší šutry z torpédometů, a holka může zase letět. Teda jen co jim tu rozsukujem ty dráty, nebo co. Scott konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulasedm tečka šest.

Odhrabávání lodi vytrvale pokračuje, už jsme se dostali k sektoru G1 a zítra bychom mohli být hotovi. Naši organizovanou snahu sabotuje jen Kostra a snaží se hlínou jakoby náhodou trefovat Spocka, který mu ale vždycky jakoby náhodou uhne, a já to pak všechno schytám. Myslím, že ty dva rozsadím. Jsem teď celý zamazaný a frčky se mi vůbec neblýskají. Měl bych si dát vyčistit uniformu.

Zítra se konečně vypravíme k výzkumnému komplexu. Doufám, že se nám při stávajícím náklonu lodi podaří dostat raketoplán z hangáru; nerad bych šel těch třicet mil pěšky.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetnulašest tečka tři.

Konečně jsem alespoň provizorně ošetřil všechny raněné. Nakonec máme jen několik málo zlomenin, jinak jde vesměs o naraženiny a vykloubeniny, ty se budou hojit skoro samy. Jen kdyby Jim od zrušení červeného poplachu pořád nechodil po lodi a nenutil lidi, aby mu třásli rukou, takhle budu musit vzít každého ještě alespoň jednou.

Scotty říká, že je Enterprise skoro ze čtvrtiny zabořená v hlíně, a každý, kdo udrží lopatu, se u něj má v poledne hlásit. Sakra, já jsem doktor, a ne kopáč… Spock provokuje a tvrdí, že si tak alespoň procvičím jemnou manipulaci s nástrojem. Má štěstí, že mu nic není, a v poledne nastupuje taky. McCoy konec.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetnulapět tečka sedm.

Doletěli jsme do soustavy Procyon a všechno prasklo. Až doteď jsem doufal, že si třeba budou podobné a nikdo si ničeho nevšimne, ale Šest byl úplně shořelý a nebylo na něm nic. Když jsem naznačil, že by tu mohla být drobná chybička, kapitán zařval, vyskočil, povalil mě na zem, podupal, a pak loď uhnul a zřítil na Pětapůl.

Teď chodí po lodi, usmívá se a říká tomu Kirkův manévr. Nevím, co myslí přesně, jestli to zřícení, nebo to povalení a podupání, ale doufám, že ani jedno nebude dělat moc často. Doktor McCoy říká, že mám zalomenou klíčovou kost, a že bych se teď raději neměl moc hýbat s hlavou. Když okukuji slečnu Uhuru, hrozně to bolí.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulapět tečka sedm.

Čelní štíty jsou na čtrnácti procentech, pravé na padesáti, levé a zadní na devadesáti. Vyskytlo se několik menších požárů na palubách jedna, dva, pět a dvanáct, v dělové sekci vytekla dvě fotonová torpéda a pravá warpová gondola se zasekla do skály až po nosník. Čelo primárního talíře je zaryto do země po sektory A2 a B2, naštěstí minulo žulový masiv. Máme čtyřicet sedm raněných, Kostra ale tvrdí, že se jedná vesměs o zranění lehká až střední.

Když Sulu viděl, jak na plný impuls vstupujeme do atmosféry Procyonu V,V, vyjekl, že to asi není ta nejsprávnější planeta, že tohleto asi bude šestka, a V,V bude ta menší modrozelená planeta vlevo. Vyletěl jsem z křesla, srazil Sulua na zem, skočil za jeho konzoli a ještě ve stratosféře strhnul loď doleva. Štítům vepředu a na pravé straně tření o atmosféru nedělalo nejlépe, ale následné nouzové přistání na povrchu Procyonu V,V taky vydržely. Nejspíš tomu budu říkat Kirkův manévr.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulapět tečka šest.

Zpomalili jsme z warpu na impulsní rychlost, protože jsme se přiblížili na dosah k cílové planetě. Když jsme dostali Procyon V,V na obraz, zmocnila se nás hrůza. Planeta, na níž se ještě před týdnem měly prostírat azurové oceány a rozlehlé zelené pastviny, vypadá pustě a spáleně. Pan Spock nezachytil žádné výraznější známky života, dokonce i z toho, co patrně ještě nedávno bylo vědeckým komplexem, zůstal jen obrovský kráter. Situace je kritická – tam dole by stále ještě mohl být někdo naživu! Velím let na plný impuls vpřed! Přece je tam nenecháme!

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulačtyři tečka tři.

Letíme warpem 7 a rychle se blížíme k soustavě Procy­onu. Sulu se tváří čím dál tím nervózněji, krčí se ve svém křesle a neustále po mně nenápadně pokukuje. Kromě toho taky pokukuje po Uhuře, ale to za prvé nedělá nenápadně, a za druhé to dělá vždycky. Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou.

Vzpomněl jsem si, že jsme nevymalovali můstek, jak jsem měl v plánu.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetnuladva tečka pět.

Kapitán zažádával o kurs směr Procyon Pětapůl, počítač ale v databázi žádný nenašla, prý jí není nějak dobře. Tak jsem se rozhodl navést loď směr k Procyon Šest. Pokud my přistaneme o planetu vedle, rád bych, aby byla tato informace v záznamu. Sulu kanec.

Počítači, kanec.

Přehlušit záznam.

Přehlušit.

Vypnout.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnuladva tečka čtyři.

Naší posádce byl přidělen naléhavý úkol. Důkladný průzkum té planety, kterou jsme objevili minulý měsíc, budeme muset odložit. Trochu mě to mrzí, protože pan Spock po prvním výsadku tvrdil, že se jedná o velice slibnou civilizaci – prý byl dokonce přítomen okamžiku, kdy jeden z domorodců vynalezl špičatý klacek. Federace ale požaduje, abychom pokud možno co nejdříve prozkoumali transwarpové anomálie v sektoru 120.47.4.233 a pomohli tamním vědcům opravit reaktor a nabíjecí cívky stázových polí. Naším cílem je tedy výzkumný komplex na Procyonu V,V.

Kapitánův deník, dodatek.

Říkám „cílem“, ale to neznamená, že na ně budeme střílet, jak se to stalo loni na přehlídce. Prostě tam poletíme. Hezky pomalu a s rozvahou.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulanula tečka šest.

Hrome, já věděl, že na něco zapomenu! DS2 je daleko za námi a já si tam ani nedal vyžehlit uniformu. Mám sto chutí se tam vrátit, ale asi se obětuji. Konec konců, to se od kapitána přeci očekává. Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulanula tečka tři.

Opouštíme DS2. Nejdřív stanici obletíme, protože Uhura pořád není tak docela ve své kůži a napřed vyjednala povolení k obletu, a pak už zamíříme do širého vesmíru. Dokonce i se záložním koštětem; pan Spock se jako vědecký důstojník opět vyznamenal a upozornil, že pokud na DS2 zanecháme praporčíka Lindmanovou z pravé baterie pha­serů, mohli bychom si druhé koště dovolit. Lindmanová se snažila trochu protestovat, ale já myslím, že jí na DS2 bude dobře.

Doufám, že na Enterprise v budoucnu nikdo nezaútočí z pravoboku.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětdevět tečka pět.

Odlet bude nutné ještě o den odložit. Pan Sulu včera večer pozval Uhuru na kabuki a Uhura, v domnění, že jde o nějaké jídlo, souhlasila. Sulu se posléze omlouval, že ne­mohl tušit, jak Uhuru divadlo dojme, ale pozdě bycha honit; ještě dnes byla úplně nepoužitelná a místo „povolení k od­letu“ do komunikátoru jen tiše vzlykla. No nic, tak odletíme zítra. Mezitím máme v osm hodin poradu o záložním koštěti.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětosm tečka čtyři.

Zítra mě konečně propustí. Scotty přišel s tím, že našel vhodné koště. Navrhnul jsem, abychom raději vzali i jedno záložní, pro případ, že bychom ještě někdy chtěli provádět pravidelnou inspekci potrubí a rozvodů. Nevím proč, ale při každém vyslovení slova „potrubí“ mi nepříjemně cukalo v levé… v levé… je to něco jako lopatka, jenže ne na zádech, ale mnohem níž.

Scotty se na nápad se záložním koštětem nedíval moc nadšeně. Po půlhodince se vrátil s tím, že záložní koště by závažně narušilo rovnováhu lodi. To by byl určitě problém, nechtěl bych, aby Enterprise zase létala dokolečka, jako se to stalo loni na přehlídce. Na druhou stranu bych rád měl po­trubí za všech okolností čisté a blýskavé. Hrome, zase mi to tam dole cuká. Budu si to muset promyslet.

Ditaxová se pořád k ničemu nemá a tvrdí, že si je jistá, že říkala pouze „pozorování“. Pf! Kdybych chtěl ležet na posteli a srkat jogurt, mohl mě klidně kurýrovat Kostra. Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětšest tečka sedm.

Ráno jsem směl sníst jogurt. Už mě byli navštívit všichni důstojníci z Enterprise, doktor McCoy dokonce dva­krát, protože něco takového se prý hned tak nevidí a musí si to nastudovat. Když přišel podruhé, mumlal sice něco v tom smyslu, že až na DS2 vrátí, co se spotřebovalo, bude mít všechny konzervy prázdné, ale nevím přesně, o jakých kon­zervách mluvil. Já bych si dal lanšmít. A taky musím dát vy­prat uniformu. Pobyt na lůžku a tekutá strava mi nedělají dobře na měchýř.

Ditaxová se pořád k ničemu nemá.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětčtyři a za tečkou asi něco po šestce, odtud sice není vidět na hodiny, ale už je prý po obědě.

Právě jsem se probudil. Personál staniční ošetřovny je velice milý, lehátko pohodlné a popruhy skoro neškrtí. Do­konce tu nemají kávu. Prý mě našli v potrubí staničního re­aktoru, u cedule zakazující demontáž za provozu. To ale bude nějaký nesmysl, tam bych se totiž vystavil vysoké dávce radiace z rozpadu dilithia a museli by mi několikrát vyměnit všechnu krev.

Podle technika Ditaxové si mě tu budou muset nechat ještě pár dní na pozorování, ale já docela přesně tuším, co má to děvče za lubem. Mám ze sebe radost, posádka má radost zase z prodloužené rekreace a Ditaxová se taky moc mile usmívala.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevěttři tečka tři.

Užíváme si klidu a pohody na DS2. Scotty se někam vytratil obdivovat technické zázemí stanice, Uhura zvědavě okukuje komunikační protokoly a Chekov zjistil, že tu v kan­týně mají boršč. Já jsem byl mezitím pozván na kávu několika vyslankyněmi a vyslanci okolních systémů, reprezentanty stanice a velícími důstojníky. Snažil jsem se z toho nějak vy­vléct, ale pořád říkali „Jamesi, přece nám nedáte košem“. Bude to dlouhý den:

10.30 – káva se zásobovacím důstojníkem Hunnigunem

12.00 – káva s kapitánem a jeho družkami

12.04 – káva s předákem staničních odborů; na tuhle kávu nechci dorazit ani o minutu později

12.45 – káva s reprezentanty Sigma-Tau'ronu

14.30 – káva se zbraňovým důstojníkem Farbingerem

15.30 – káva s lékařským technikem Ditaxovou

17.30 – káva s vyslanci Tau-Tau'ronu

18.15 – káva s obranným důstojníkem Farbingerem

18.45 – kakao se zástupci staniční mateřské školy

19.20 – káva s navigátorem Phillipovou

20.00 – káva s bezpečnostním důstojníkem 'M-Tarhem

20.45 – káva s vyslanci Beta-Kar'tenu

21.15 – káva se staničním psychologem McCormickovou

23.20, ne, raději 23.40 – káva s hlavním hygienikem Far­bingerem

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevěttři tečka devět.

Je noc, všichni spí a já nemám co dělat, nemůžu usnout, v kajutách to hučí, nemám co dělat, asi se půjdu pro­jít, mají tu hezké cedule na chodbách, budu si je překládat do španělštiny a zpátky, na chodbách to hučí a v salónku to taky hučí, taky někde musíme sehnat to koště, ale napřed ty ce­dule, budu k nim skákat po jedné noze.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevěttři tečka devět a půl, vlastně dodatek.

A taky bych měl dát vyžehlit uniformu, ale takhle v noci mají všude zavřeno, takže napřed ty cedule, Kirk ko­nec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětdva tečka osm.

Před hodinou jsme zakotvili u DS2. Kapitán Qekh-Mlaf nás přivítal, omluvil se, že právě prochází obdobím říje, vy­dal skřek alfa-samce a přátelsky nás nakopal do žeber. Tihle Voltariánci… Měl bych si dát zašít uniformu.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmdevět tečka šest.

Dnes se mi všechno daří. Stroje pracují, posádka mě poslouchá, rajčata rostou. Měl bych si dát vyžehlit uniformu. Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmsedm tečka sedm.

Po dopolední svačině nás pan Spock překvapil sděle­ním, že má dnes narozeniny. Nikdy nevíme, kdy bude mít další – počítač už předloni nějak zapomněla oběžnou periodu Vulkánu a pan Spock nám ji nechce říct. Mám dojem, že po­slední dva roky mívá narozeniny nějak často.

Komunikační důstojník Uhura mu uvařila hrneček jeho oblíbené plomikové polévky, pan Sulu nám z papíru posklá­dal čepičky a v záchvatu vzpomínek na vlast ještě dvě stě papírových jeřábů a parníček. Scotty nechal v replikátoru vyrobit pár dárků a Kostra věnoval Spockovi svou sadu na člověče, nezlob se. Pan Spock odvětil, že doktor McCoy, a konec konců i my všichni ostatní, se chováme velmi iracio­nálně a nelogicky, vzal si dárky a odešel do své kajuty. Kdy­bych ho tak dobře neznal, přísahal bych, že jsem slyšel, jak se hihňá.

Myši se neobjevily, deratizaci odkládám. Měl bych si dát vyžehlit uniformu.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmšest tečka čtyři.

Dnes byla provedena pravidelná inspekce lodního po­trubí a rozvodů. Jejich stav je vesměs uspokojivý, přesto bude potřeba provést drobnou údržbu. V okolí warp-jádra to v roz­vodech nepříjemně fouká, u hangárů drnčí šrouby a Jeffrieso­vým průlezem nejde prolézt.

V průběhu inspekce se nám zlomilo lodní koště. Bude nutné zaletět na DS2 a opatřit nové. Na planetu jsme stihli provést jen krátký výsadek, delší průzkum musí počkat.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmpět tečka tři.

Máme štěstí – dnes jsme narazili na neznámou planetu. Nikdo ji neznal, dokonce ani pan Spock ne. Obyvatelé jsou neškodní a hloupí, až objeví warp, mohli by se přidat k Fede­raci. Možná je nalákáme na nějaké tretky – panu Suluovi ještě zbyly skleněnky z Borgidey III. Zítra provedeme výsadek na povrch. Budu si muset dát vyžehlit uniformu. Můstek by potře­boval vymalovat. Kirk konec.

Kapitánův deník, dodatek.

Sestra Chapelová říká, že v komoře něco šramotilo. Prý tady máme myši. Asi zvážím výhody deratizace.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmdva tečka osm.

Toto jsou cesty vesmírné lodi Enterprise, odvážně pu­tující tam, kam ještě nikdy nikdo nevlezl. Cíl mise: zkoumat podivné cizí světy, pátrat po nových formách života a civili­zacích, bránit Federaci před Klingony, Romulany a novými civilizacemi, rozšiřovat obzory lidského poznání, prověřovat nové technologie a nenechat si ukrást palubní deníky tak jako včera. Nejsem si jistý, jestli se nám podaří všechny body na­šeho poslání splnit, ale udělám pro to vše, co bude v silách mé posádky. Kapitán James T. Kirk, konec.