Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětčtyři a za tečkou asi něco po šestce, odtud sice není vidět na hodiny, ale už je prý po obědě.

Právě jsem se probudil. Personál staniční ošetřovny je velice milý, lehátko pohodlné a popruhy skoro neškrtí. Do­konce tu nemají kávu. Prý mě našli v potrubí staničního re­aktoru, u cedule zakazující demontáž za provozu. To ale bude nějaký nesmysl, tam bych se totiž vystavil vysoké dávce radiace z rozpadu dilithia a museli by mi několikrát vyměnit všechnu krev.

Podle technika Ditaxové si mě tu budou muset nechat ještě pár dní na pozorování, ale já docela přesně tuším, co má to děvče za lubem. Mám ze sebe radost, posádka má radost zase z prodloužené rekreace a Ditaxová se taky moc mile usmívala.