Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetpětjedna tečka šest.

Dnes nám uchystal oběd doktor McCoy osobnostně. Dokonce vynašel způsob, jakým s pomocí replikátorů udělat z balíčků vařených ryb balíčky syrové, takže jsem si po tako­vé době jen o fazulích mohl dát i chutné a autentické suši.

Při jídle slečna Uhura pravila, že je jídlo sice lahodné, ale že už se na doktora McCoye nemůže pořád dívat, jak se tu v kantýně trápí, a že to prý potřebuje něžnou ženskou ručku (ona tedy povídala jen ručku, ale určitě myslela něžnou). Potom si rozevlála účes, vytáhnula vlásenku a šla se s ní vrtat do dveří můstku.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetpětnula tečka sedm.

Scotty zatím nedokázal ani resetovat transportéry, ani otevřít dveře. Můstek byl zkonstruován skutečně nedobytný. Naštěstí se podařilo vylomit kryt vzduchových přívodů, a tak můžeme Chekovovi alespoň nalévat boršč. Pelmeně bohužel ventilací neprojdou.

Už deset dní jsem se neholil a začínám vypadat zpustle. Nechci ale riskovat, že se pořežu, počítač to zachytí a pokusí se mě přenést na ošetřovnu. Rozhodně ne při téhle konfiguraci transportérů. A taky bych si měl dát vyžehlit uniformu; takhle vůbec nevypadám reprezentativně. Jeden mladší praporčík se mě včera večer na chodbě leknul a začal volat ostrahu. Měl jsem jediné štěstí, že je šéf ostrahy bez­pečně zamčen na můstku.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřidevět tečka šest.

Bezpečnostní důstojník Chekov se uchýlil k dalšímu podlému triku, jak mne vystrnadit z můstku a nainstalovat na něm další rušiče senzorového pole. Žádnou část jeho plánu neschvaluji, musím však uznat, že se zachoval na svůj druh výjimečně logicky.

Schůzky v kantýně mi také přestávají vyhovovat, dok­tor McCoy mi neustále nahlíží do talíře a prohlašuje můj způ­sob vědeckého výzkumu za zcela zaměnitelný s mým způso­bem stolování. Asi půjdu panu Scottovi pomoci s otevíráním těch dveří. Spock konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřidevět tečka tři.

Dnes ráno se mi Chekov přes komunikátor omlouval, že mi zničil velitelské křeslo. Vůbec mu to nevyčítám a docela ho chápu; ta bolest jistě musela být strašná, já bych při něčem takovém určitě taky řádil.

Pořád přemýšlíme, jak donutit transportéry přenášet něco jiného než vousy. Kirk konec.

Deník bezpečnostního důstojníka, hvězdné dátum stosedmadvacetčtyviosm tečka devět.

Dnes jsem neměl úplně nejdobvejší den. Nebudu za­cházet do detailů, ale huozně mě pálí buada, nemůžu po­vádně mluvit, jsem úplně oholený a nemůžu se dostat puyč z můstku. Zkoušel jsem to ventilací, ale nepuotáhnu se tou mvížkou, co je hned po dvou metuech.

Taky začínám mít hlad. Víká se, že kapitán mívá někde ve svém kvesle na můstku schovanou kuabici sušenek puo pvípad obléhání. Zkusím se k ní dostat. Chekov koněc.

Deník bezpečnostního důstojníka, dodatek.

Na můstku není jediné místo, kde by se dobve uostlý bohatýu mohl pohodlně uložit a vyspat. Hned jak se odtud dostanu ven, povznesu několik pozměňovacích puipomínek. A taky je tu pvíšeuně smuadu z bauvy.

Kuabici jsem našel, budu si pečlivě odměvovat dávky, aby mi vystačily. Dnes sním jenom ty nugátové. Buada mě povád bolí.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřiosm tečka pět.

Dveře na můstek se zasekly a nejdou otevřít. Uvnitř bohužel zůstal pan Chekov, který se teď nemůže dostat ven. Scotty se ho pokusil přenést transportérem, ale Chekov jen křičel, že mu rveme vousy. Dal jsem rozkaz zvýšit přívod energie, Scotty zapojil sekundární okruh, Pavel zařval a pak vypadly pojistky.

Uhura, která byla použití holicího transportéru pří­tomná poprvé, jenom vyděšeně pípla, že na dalším testování a rozšiřování sortimentu netrvá, a že už si s ní nemáme lámat hlavu. Po obnovení dodávky energie Chekov potvrdil, že je stále zamčený na můstku, akorát ho teď pekelně bolí brada a cítí se čistě a hladce oholen.

Slíbili jsme Chekovovi, že se pokusíme co nejdříve vrátit transportéry do původního stavu a dveře na můstek nějak otevřít. Do té doby přesouvám veškeré velení do lodní kantýny.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřisedm tečka sedm.

Počítač už se téměř dva týdny chová poměrně snesitel­ně, kapitán tedy využil příležitosti a nechal přeinstalovat vý­početní a simulační moduly, a já tak mohl provést dodatečné korekce svých výpočtů pro subprostorové skenování můstku.

Mám dobrou a špatnou zprávu – při warpu 8,2 a sou­časném vysílání a pokusu o náklon vlevo neexplodují obě warpové gondoly, ale jenom ta levá. Při náklonu doprava pak exploduje ta pravá. Naštěstí by Enterprise stále byla plně schopna palby – zkrátka jako loni na přehlídce. Spock konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřipět tečka tři.

Včera večer na sobě Scotty ve strojovně uskutečnil první pokus. Technologie je podle něj zatím stále ještě v experimen­tálním stadiu – v současné konfiguraci jsou transportovány pouze vousy, transport je navíc nezvykle nepříjemný až bolestivý, jak mi Scotty sdělil se slzami nadšení v očích. Musím ale při­pustit, že tak dokonale oholeného jako dnes jsem našeho vrchního technika ještě neviděl.

Nicméně než se celou věc podaří vyřešit, budeme nu­ceni provádět výsadky v raketoplánu.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřitři tečka pět.

Scotty konečně vylezl ze své pracovny, triumfálně mi hodil na stůl svůj záznamník a oznámil, že definitivně vyřešil problém s holením. Nebudu předstírat, že jsem rozuměl všem detailům, ale pochytil jsem, že se mu teoreticky podařilo pře­kalibrovat reintegrační moduly transportéru tak, že při pře­nosu budou vousy vynechány, a člověk se tak na cílovém místě objeví hladce oholen.

Když Scotty nápad představil posádce, přijali ho, až na doktora McCoye, s velikým zájmem. Doktor McCoy by prý dal osobně přednost raději svému starému dobrému strojku se šestnácti břity, když jsem mu ale řekl „Kostro, vždyť to je jako řezat do lidí skalpelem“, dal si říct. On nikdy neměl tyhle narážky na minulost svého řemesla rád. Kirk konec.

Kapitánův deník, dodatek.

Uhura se neobratně a stydlivě otázala, zda dokážou transportéry odstraňovat skutečně pouze vousy, a když jsem se zeptal, co jiného by asi tak měly odstraňovat, jestli třeba plomby nebo tak něco, tak jen sklopila oči a něco zamumlala, načež se Sulu zakuckal, změnil barvu ze žluté na sytě rudou, omluvil se, zapnul autopilota a odešel, prý si dát „studenou zvrchu“. Přesto jsme Uhuře slíbili, že ještě možnosti kalibrace důkladněji prozkoumáme.