Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřijedna tečka osm.

Scotty tvrdí, že odstínění mé koupelny od transportéru by bylo příliš energeticky náročné, a že při současném stavu warp-jádra a ztenčujících se zásobách dilithia bychom si to nemohli dlouhodobě dovolit. Poté se ale na chvíli zamyslel, v očích mu zablesklo a pak se odběhl zamknout ve své kajutě. Zajímalo by mě, za jak dlouho a s čím vyleze. Prozatím se tedy holit nebudu. Ale uniformu bych si vyžehlit měl.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřinula tečka tři.

Dnes se mi zase zrovna při vizitě zhmotnil uprostřed ošetřovny Jim. Mával kolem sebe břitvou, křičel „ne, ne, za­stavit přenos!“, cákal na všechny strany holicí pěnu a po zá­dech dopadl přímo na sestru Chapelovou. Když se zvedl, omluvil se pacientům, vydal jim několik rozkazů, plácl Chris­tine po naražených zádech a požádal mě o kousek toaletního papíru. Sakra, já jsem doktor, a ne nějaký drogista…

Jestli někdy narazíme na Klingony, musíme proti nim poslat Jima s břitvou. I Zefram Cochrane by se dokázal oholit líp než on. McCoy konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetčtyřinula tečka tři.

Ráno jsem se zase pořezal při holení. Nebyl by to zas takový problém, kdyby to počítač, slepice jedna vyplašená, pokaždé nezachytila a netransportovala mě uprostřed holení ke Kostrovi na ošetřovnu – vždycky hubuje, že mu hrozně zacákám pacienty a přístroje pěnou.

Snížení citlivosti senzorů podle Spocka není kvůli ja­kýmsi nedávným úpravám možné, takže se prý prostě budu muset naučit holit jako všichni ostatní. Jemu se to říká, s tou jeho hladkou vulkánskou bradou. Zítra asi zajdu za Scottym a zeptám se, jestli by alespoň nemohl vyjmout mou koupelnu z dosahu transportéru.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřisedm tečka tři.

Kroužíme nad neznámou planetou, kterou jsme objevi­li asi před sedmi týdny. Spock navrhnul výsadek, musel jsem ho však odmítnout. Primární direktiva hovoří jasně. Rozhod­ně nemůžeme riskovat zamoření planety pik-piky, a tak ji bu­deme muset zkoumat jen z orbity.

Se Scottym jsme alespoň zahájili snímkování povrchu. Krasové senzory Enterprise bohužel nejsou dost přesné na to, abychom mohli studovat nástropní malby ve zdejších jesky­ních. Filtry sice bez potíží zvládnou odstranit horní vrstvu skály, ale pracují jen s přesností půl metru, takže nedokážou zastavit těsně před vrstvou, v níž se nachází barva. Škoda.

Kapitánův deník, dodatek.

Spock nás se Scottym chvíli pozoroval, načež prohlásil, že náš přístup je velice lidský, nelogický a neefektivní. Usedl k obrazovce krasových senzorů, chvilku upravoval nastavení a poté nám sdělil, že na odvrácené straně planety mají na stropě poměrně zdařilého nosorožce.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacettřisedm tečka čtyři.

Doktor Leonard McCoy je prostředníkem k pohledání. Myslím, že mu večer sním jeho bonsaje. Mezitím půjdu za bezpečnostním důstojníkem Chekovem. Loudit pirožky.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Bezpečnostní důstojník Chekov neustále háže šestky. Stále se mi žádné švindlování nepodařilo odhalit, ale to může být způsobeno jen tím, že jsem špatně odhadnul frekvenci. Zajímalo by mne, zda by v té své národní ruletě také pokaždé trefil tu jednu možnost ze šesti. Pomalu docházím k přesvěd­čení, že v člověče žádná komplexní vnitřní logika není. Vždyť i samotný název té hry odkazuje pouze na primitivní, lidské emoce!

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacettřišest tečka pět.

Ráno se nám podařilo navázat spojení se zásobovací lodí, vezoucí potraviny. Mé nadšení by mohlo být větší, snad jen kdyby celá posádka neměla uši došpičata a v žilách hemo­cyaninu, že by se hory zelenaly. Navzdory poukázání na to, že nejsem diplomat, nýbrž doktor, Jim určil vyjednavačem mě; zaprvé protože se vyznám ve zdravé stravě, a zadruhé proto, že Spock se zavřel v kajutě a stydí se před svými kra­jany ve svém aktuálním stavu ukázat.

Výměnou za poskytnutí výpočetní kapacity k několika náročným výpočtům jsme dostali na výběr z celkem slušné nabídky potravin. Nechal jsem tedy loď zásobit dostatkem těch, které jsou vhodné pro lidský metabolismus, a borščem. Ještě budu muset trochu popřemýšlet, co vzít Spockovi. Oni Vulkánci sice lidskou stravu snášejí dobře, ale domácí kuchy­ně je zkrátka domácí kuchyně. Zatím McCoy konec.

Deník lékařského důstojníka, dodatek.

Zašel jsem za kapitánem Syppakem, a jako zvědavý tu­rista jsem se jej optal, které z tradičních vulkánských jídel by mi doporučil. Kapitán se chvilku radil se svým prvním dů­stojníkem, a pak mi oba jednohlasně doporučili chutný, zdra­vý a vydatný plomikový vývar. Že mě to nenapadlo dřív!

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřipět tečka osm.

Ten průsak vody bude asi jen falešný poplach. Kdyby to bylo vážné, tak už se na dvanácté palubě dávno loupou stropy. Požádal bych Scottyho, aby se alespoň podíval, jestli tam zvládne zase nahodit osvětlení, ale Kostra říká, že dokud pojedeme na fazolovém programu, Scotty se odmítá nechat odpojit z kapačky. Už aby na to volání někdo odpověděl. Nevíme, jestli máme energii hnát spíš do klimatizace, do vše­směrové antény, nebo do warpu, abychom se konečně dostali někam do civilizace. Ani jedno z toho pro nás není výhra. Zkrátka Kobayashi Maru.

Kapitánův deník, dodatek.

Krátce po desáté večer se v mé pracovně rozlila příjemná vůně vanilky, a skutečně – o chvíli později vstoupil pan Spock. Přišel mi sdělit, že podle jeho domnění by za současné situace bylo udržování plného příkonu do warpu i do antény současně zbytečné. No, tak alespoň jednu z možných kombi­nací si tedy můžeme škrtnout. Zkusíme se teď trochu odchýlit z kurzu a dostat se do oblasti, kterou občas prolétají vulkán­ské zásobovací lodě. Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřitři tečka pět.

Luštěniny nedělají posádce dobře. Převádíme nouzo­vou energii ze štítů do klimatizace. Pan Spock se už také na­dýmá, prohlašuje, že už nemůže plomiky ani vidět, označuje polévku za odpornou zelenou břečku a šíří kolem sebe speci­fickou vanilkovou vůni. Kostra oznamuje, že s projektem krmení pik-piků plomiky končí, že ten projekt stejně nikdy neměl budoucnost, a že by byl nerad, kdyby nám plomiky příliš brzy došly. Poté si s nepřirozeně veselým výrazem od­chází otevřít plechovku fazolí.

Plán na překrmení pik-piků neuspěl. Došlo nám jídlo a pik-pikové teď vydrží minimálně půl roku. Měli bychom se pokusit obstarat nějaké potraviny. Široko daleko se nenachází žádná federační základna, a tak jsem Uhuře alespoň nařídil, aby vysílala na všech frekvencích a ve všech známých jazy­cích následující zprávu: „Toto je nouzové volání lodi Spojené federace planet NCC-1701 Enterprise. Máme fazole. Vymění­me za jídlo. Rychle.“

Deník bezpečnostního důstojníka, hvězdné dátum stosedmadvacettřitři tečka tři.

Dnes ráno našli chlapci z bezpečnosti pana Scotta za­příčiněného v Jeffriesově přílezu mezi palubami 10 a 11. Než zabrala sedativa, mával kolem sebe nožem a s planoucím zra­kem vykřikoval, že už ho skoro měl, ale že mu nakonec utěkl na strom. Budu se muset do plánů podívat ještě krapet dů­myslněji, jsem ale názoru, že na jedenácté palubě se jisto­jistotně žádný strom příhodný k ukrývání nenachází. Chekov koněc.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřijedna tečka tři.

Oddíl 11-DD v plánech lodi není. Tedy alespoň v pří­padě, že to jsou skutečně plány Enterprise. Chekov odhaduje, že by se hledaný oddíl mohl nacházet někde mezi oddíly NU a HR, odmítá se ale pouštět do dalších spekulací, dokud se od počítače nedozví alespoň to, jestli voda teče tam, nebo odtam­tud. Počítač ho ale odbývá a kňourá, ať se zkusí zeptat až pozítří, nebo raději vůbec. Scotty si bere nůž a holinky, skrze zuby cedí, že nic horšího než fazole tam číhat nemůže, a vy­dává se pátrat na vlastní pěst.