Když jsme velitele klingonské lodi, kapitána Kolotha (čtyřiadvacetikarátový syčák, však se známe už z dřívějška; třeba z té patálie kolem kvadropšenice na Shermanově planetě) dostali na obraz, vzkázal nám, že nás protentokrát nezabije, že má zničené warpové systémy, a že jestli máme v těle jen kouska cti, tak ho odtáhneme k nejbližší základně. Při tom se taky nezapomněl vysmát, v čem prý to sedím. Alespoň že mě teď nemůže seřvat jako holobrádka; dva týdny bez břitvy, a vypadám jako klingonský válečník. Každopádně si myslím, že malá návštěva základny nám neuškodí, přestože se Enterprise celkem nic vážného nestalo.
Máme tři lehce raněné a phaserová baterie na pravoboku dostala přímý zásah zbloudilým torpédem, ale tam už naštěstí asi měsíc a půl nikdo nebyl. Měla to ale Lindmanová štěstí!
Jinak je loď v pořádku, jen levobok, vystavený neustálé palbě, trochu doutná. Podle Scottyho to ale není nic, co by nespravil nějaký ten kilometřík dva izolační pásky a generální oprava v doku. Je teď celý nadšený z toho, jak si Enterprise vedla, a vůbec mele páté přes deváté. Jsem unavený a jdu si dát dvacet. Jen nevím, jak usnu. Zítra budu muset k zubaři; jak sebou loď házela, nějak se mi hnula čelist a teď mě bolí osmička vlevo dole na grand. A taky tu byla spousta kouře, měl bych dát uniformu vykartáčovat, nebo možná spíš rovnou vyprat. Ale jen na čtyřicet. Kirk konec.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat