Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetpěttři puntík tři.

Už jsme dohnali ty dvě lodě, co po sobě střílely. Střílejí po sobě pořád, dokonce teď zpomalily na impulsní rychlost, aby jim to šlo lépe. Kapitán říkal, že jsou to oba Dravci, jeden klingonský a jeden romulanský, a nařídil mi, abych na všech frekvencích a ve všech jazycích zahájila komunikaci. Klingon­ský kapitán na to zařval, že neměl tušení, že je nás na lodi tolik, a ať nekřičíme jeden přes druhého, že mu to tam strašně píská a že z toho stejně rozuměl jenom klingonštině, a pak řekl, že o žádnou pomoc nestojí, a ať se jdeme vycpat. Romu­lané jako obvykle neodpověděli, ale jejich loď teď míří přímo na nás a nabíjízbraněmusímuždeníčkukončit, ještěsetiozvu!