Odrazili jsme útok lehkého romulanského křižníku, který jsme vyrušili při útoku na klingonskou loď. Ta byla ve zdejším sektoru na diplomatické misi, nesla tedy jen polovinu obvyklého počtu torpéd.
Souboj trval dlouho. Hned na začátku jsme šli tři osmičkou přes patnáct na sto osmdesát. Sulu pak navrhoval dvě stě třicet po patnácti za tři vteřiny a na plný impuls vpřed, jenže to bychom nemohli spustit palbu z osmdesátek, a kromě toho bychom se za šest sekund čelně střetli s útočníkem. Spock s Chekovem vzhlédli od člověče a shodně potvrdili, že nejlepší bude pokračovat na sto osmdesáti po jedné za dvě, s okamžitou palbou ze sedmi osmdesátek přes čtyřku na grand, pak třináctkou po osmi s flipem na záď, ze sto osmdesáti pomalu na sto deset, vychladit osmdesátky alespoň na šedesát, mezitím zapojit tři šestnáctky a hodit tam osmičku, aby nepadly generátory pět až sedm, a kdyby padla šestka, tak máme házet ještě jednou.
Myslím sice, že Enterprise tolik phaserů ani nemá, a navíc obě osmdesátky vpravo nemá kdo řídit, ale bojové stanice hlásily, že už si s tím nějak poradí, a prostě budou pálit ostošest.
Co přesně během souboje dělal protivník, to bohužel nevíme, oni každou chvíli zapínali to své maskovací zařízení.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat