Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětosm tečka čtyři.

Zítra mě konečně propustí. Scotty přišel s tím, že našel vhodné koště. Navrhnul jsem, abychom raději vzali i jedno záložní, pro případ, že bychom ještě někdy chtěli provádět pravidelnou inspekci potrubí a rozvodů. Nevím proč, ale při každém vyslovení slova „potrubí“ mi nepříjemně cukalo v levé… v levé… je to něco jako lopatka, jenže ne na zádech, ale mnohem níž.

Scotty se na nápad se záložním koštětem nedíval moc nadšeně. Po půlhodince se vrátil s tím, že záložní koště by závažně narušilo rovnováhu lodi. To by byl určitě problém, nechtěl bych, aby Enterprise zase létala dokolečka, jako se to stalo loni na přehlídce. Na druhou stranu bych rád měl po­trubí za všech okolností čisté a blýskavé. Hrome, zase mi to tam dole cuká. Budu si to muset promyslet.

Ditaxová se pořád k ničemu nemá a tvrdí, že si je jistá, že říkala pouze „pozorování“. Pf! Kdybych chtěl ležet na posteli a srkat jogurt, mohl mě klidně kurýrovat Kostra. Kirk konec.