Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestdva tečka sedm.

Včerejší vědecká porada neproběhla sice přesně podle očekávání, ale i tak se dá označit za přínosnou. Sešli jsme se v poměrně hojném počtu a už po prvních skleničkách začaly tát ledy. Jako kapitán jsem se zavázal, že zůstanu střízlivý, především pro případ, že by loď někdo napadnul a bylo za­potřebí provádět úhybné manévry. Sulu se na mne podíval, zařval smíchy a sklouznul pod stůl. Spock trval na tom, že doktoru McCoyovi vysvětlí, jak se správně hraje člověče, Chekov ostatním potají rozebíral a opět sestavoval trikordéry, a až do chvíle, kdy sestra Chapelová prohlásila, že má Uhura poměrně výrazné boky, vůbec vládla vyloženě přátelská at­mosféra. Po této poznámce se bohužel Uhura hlasitě roz­plakala, a Christinino udivené pokračování „a já mám tak velké ruce… a na nich tolik prstů…“ již zřejmě přeslechla.

Krátce poté se raněná Uhura začala velice nahlas doža­dovat nějakého utěšení, a zanedlouho již vznášeli požadavky téměř všichni v místnosti. Zaznamenal jsem žádosti v násle­dujícím pořadí.

Uhura: víno, muže a zpěv.

Chekov: vodku, ženy a vodku.

Spock: minerální vodu, Vulkánky a zpěv.

Sulu: saké, gejši a sumó; posléze přiznává, že když vy­křikoval „gejši“, měl na mysli Uhuru. Nikdo nemá odvahu zeptat se jej na to sumó.

Scotty: whisku, macatý ženský a svý bitevní dudy zpátky. Kostra z lednice křičí, že umělé plíce potřebuje a ne­dá. Po této objednávce se také Uhura tiší a nenápadně pře­souvá na opačný konec místnosti.

sestra Chapelová: cinzano bianco, doktora McCoye s kravatou, aby jí nabídnul rámě, a Aidu.

McCoy: krabici červeného, ženy, ale ne Chapelovou, a klid na lůžku.

Já se tam sice ničeho nedožadoval, ale ty ženy mi přišly jako docela dobrý nápad. Od té chvíle si ale nic nepamatuji, a počítač říká, že jsme osobně s prvním a bezpečnostním dů­stojníkem nařídili smazat záznam.