2008-03-05

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednaosm tečka tři.

Loď je zamořena skákavými stvořeními, kterým Kostra se Spockem říkají pik-pik. Díky pohotovosti našeho vrchního inženýra se nám je naštěstí podařilo izolovat, a to na palu­bách sedm až osmnáct, možná ale pronikli i za tu. Uzamčení průchodů mezi palubami šest a sedm bylo od Scottyho sku­tečně velmi duchapřítomné a obětavé, především uvážíme-li, že se v tu chvíli nacházel na té sedmé. Stihnul nám sdělit, že se nějak pokusí dostat k transportérům a přenést se k nám, ale pak to ve spojení začalo šumět, praskat a divně vrnět, a pak vypadlo úplně. Tak jsem alespoň volal Kostrovi, že teď nemůže pryč ze sedmé paluby nahoru, k čemuž Spock dodal, ať si na ošetřovně udělá pohodlí a moc neotevírá dveře.


Zajímalo by mě, kdo za tohle může. Podle Kostry by v tom mohl mít prsty Sulu, podle Spocka zase spíš Uhura, a podle hlídky, kolem které prchali, v tom nejspíš budou namočení oba. Musím si s nimi promluvit, ale napřed se pokusíme zvládnout současnou situaci.


Jenom nechápu, proč musíme narazit na tu samou katastrofu dvakrát. Rozdíl mezi tímhletím a tribbly je snad jen v barvě a v tom, že pik-pikové vydrží hladovět mnohem déle. Tímto na lodi od paluby 7 dál vyhlašuji růžový poplach. Kirk konec.

Žádné komentáře: