Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetjednaosm tečka tři.

Včera byla velmi praskavá noc. Nějak to celé s těmi zví­řátky prasklo, když si nás se slečnou Uhurou všimli, jak pod­píráváme dveře ku skladišti. Slečna Uhura u toho navíc velice nahlas recitovala mocná africká zaklínadla, aby to nepovolilo, tak na nás přišel hlídač, a my mu neměli jak vysvětlit, že ten sklad celý vrní. A tak tomu z ostrahy, co stál před námi, praskla trpělivost, a právě v ten moment těm dveřím, co stály za námi, praskly zveřeje. A potom už si pamatuji jen hro­znivý rámus, chlupy, a spoustu růžové.