Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednaosm puntík čtyři.

Sice jsme se opravdu snažili ty dveře udržet zavřené, já u toho dokonce i hrozitánsky sprostě nadávala (mám štěstí, že tady nikdo nerozumí svahilsky), ale nakonec se nám to stejně nepovedlo a dveře povolily a oni se vyvalili ven. A pak už jsem jen utíkala a utíkala, táhla Sulua za sebou, a najednou za námi pan Scott zavřel dveře a zůstal uvnitř. Teď doufám, že se mu tam nic nestane, a dostane se odtamtud v pořádku. Uhura konec.