Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednačtyři tečka sedm.

Nejsem si jistý, jestli jsem Sulua po té havárii prohléd­nul dostatečně, a jestli si kromě té klavikuly nenatloukl i něco důležitějšího. Dnes se mě ten chlapec ptal, co by měl jíst, kdyby byl pik-pik. Sakra, vždyť já jsem doktor, ne nějaký krmič…

No, ale možná je to jen nějaká ta jeho krize identity kvůli Uhuře. Předepsal jsem mu trochu improvolinu na uklidnění a prozradil mu, že pokud to nebudou zrovna fa­zole, tak nejspíš může jíst, na co bude mít zrovna chuť, protože pik-pikové nemají rádi snad jen luštěniny a modrou barvu. McCoy konec.