Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmsedm tečka sedm.

Po dopolední svačině nás pan Spock překvapil sděle­ním, že má dnes narozeniny. Nikdy nevíme, kdy bude mít další – počítač už předloni nějak zapomněla oběžnou periodu Vulkánu a pan Spock nám ji nechce říct. Mám dojem, že po­slední dva roky mívá narozeniny nějak často.

Komunikační důstojník Uhura mu uvařila hrneček jeho oblíbené plomikové polévky, pan Sulu nám z papíru posklá­dal čepičky a v záchvatu vzpomínek na vlast ještě dvě stě papírových jeřábů a parníček. Scotty nechal v replikátoru vyrobit pár dárků a Kostra věnoval Spockovi svou sadu na člověče, nezlob se. Pan Spock odvětil, že doktor McCoy, a konec konců i my všichni ostatní, se chováme velmi iracio­nálně a nelogicky, vzal si dárky a odešel do své kajuty. Kdy­bych ho tak dobře neznal, přísahal bych, že jsem slyšel, jak se hihňá.

Myši se neobjevily, deratizaci odkládám. Měl bych si dát vyžehlit uniformu.