Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestšest tečka pět.

Ráno Jim nařídil, že takhle to dál nejde, a že s Uhurou musíme něco udělat. Tam dole na planetě prý včera vynalezli trojpolní hospodaření, a jestli se tam brzy nepodíváme, určitě přijdeme o spoustu zajímavého. Jenomže to nejde, dokud ko­munikační důstojník omdlévá hlady na rotopedu. Musíme ji nějak nakrmit.

Chekov navrhnul, abychom jí zkusili nenápadně zavést nitrožilní výživu s pomocí foukačky, na to ale Sulu znechuce­ně odvětil, že jsme brutální barbaři, a odmítl se takovýchto akcí účastnit. Chekov kromě toho také opomenul fakt, že jedi­ným členem posádky, který dostatečně zručně ovládá střelbu z foukačky, je právě Uhura.

Už jsem Spocka žádal, aby na ni použil ten svůj vul­kánský nervózní hmat, aby ji znehybnil, zatímco budu při­pravovat infuzi, když ze strojovny přišel Scotty, zakoulel na nás očima a prohlásil, že má nápad. Když nám jej vyložil, byl Jim nadšený a okamžitě nás se Scottym pověřil jeho provede­ním. Já jsem na to sice namítal, že jsem doktor, a ne inženýr, ale Scotty se usmál a řekl, že to nevadí, že nikdo nejsme do­konalý. McCoy konec.