Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetjednačtyři tečka čtyři.

Tak sme se konečně zvedli z Pětapůlky a vystoupali nahoru na orbitu – dobře to kapitán zařídil, teď se můžem vrhnout na ty transwarpový neplechy. Na lodi všecko šlape, jak má, senzory jedou na maximum a s rezervou, akorát teda ty torpédomety sme radějc zatim nezkoušeli, ale to bych fakt nechal až někdy na potom, až budem trochu dál od toho stra­šidelnýho ruskýho krámu. Jo, a taky mi to tu od včerejška hlásí nějakou divně vysokou spotřebu energie ve skladu uni­forem, ale to klidně může chvíli počkat.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednatři tečka čtyři.

Scotty s Chekovem ráno nahlásili dokončení oprav sta­ničního reaktoru a cívek a vybídli k rychlému odletu, dokud to prý drží. Myslím, že měli pravdu – transwarpové anomálie bývají většinou dost nestabilní a v aktivním stavu vydrží jen několik týdnů. Jestli je tedy chceme prozkoumat důkladněji, měli bychom si skutečně s odletem pospíšit. Přesně jak Scotty řekl. Dokud drží.

Kapitánův deník, dodatek.

Sulu dnes kolem mne několikrát prošel zabalený v ši­rokém balonovém plášti, a pokaždé divně vrněl. Myslím, že mu pořád ještě leží v žaludku to, jak jsem do něj neopatrně strčil, když jsem nás naváděl na přistání. Možná bych se mu měl omluvit. Doufám alespoň, že už je v pořádku, on Kostra umí spravovat zlomeniny jako málokdo. Kirk konec.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetjednanula tečka pět.

Dnes jsem při rehablihitaci zvedal míček nad hlavu a zpátky. Nejprve jsem se toho divného slova rehablihitace bál, ale nakonec jsem naznal, že po vykopávání Enterprise ze hlíny to je velmi lehké, a vlastně i docela příjemné.

V tělocvičně jsem setkal slečnu Uhuru, zrovna se při muzice procvičovala v jízdě po rotopédu. Jela velice rychle, a já si říkal, že by mohla být velikou lodní přebornicí. Ta ry­chlost! Ta stehna! Ty africké rytmy!

Pak jí ale z batůžku něco zapípalo, a ona se omluvila, že prý je čas na krmení, pověděla, ať pěkně srostu, a odběhla i s batůžkem do své kajuty. Já si myslel, že tyhle japonské hračky, co pípají, než je přikrmíte, už jsou z módy, ale chyba války, slečně Uhuře se japonské hračky líbí! Jsem šťastný. Au.

Deník navigačního důstojníka, přídatek.

Zajistil jsem, že jsem se s pípající hračkou přece jen omýlil – slečna Uhura mi večer poukázala zvířátko, ze kte­rého byla celá tak rozněžněná. Ono tedy vypadalo dost podi­veně, bylo takové olezlé, s chlupy skoro jen na ocase, a navíc tak vzláštně kulhalo, ale ona z něj byla celá plaf, jak krásně vrní, a jenom litovala, že nemá čas si jich před odletěním po­patřit víc než jednoho, jelikož teď po vykopání a odprášení lodi bude mít práci s kalibrací antén. Slíbil jsem, že udržím tajemství a že o zvířátku nikomu neřeknu, a rozloučil se. Sulu vypnout.

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetnuladevět puntík osm.

Moc se mi tady na Procyonu líbí. Měla jsem teď docela volno, protože od zřícení zatím nebylo potřeba s nikým ko­munikovat, a když se rozdávaly lopaty, Scotty na mě lišácky mrknul, vrazil poslední panu Suluovi (který při tom heknul a velice legračně se zkroutil, je to moc milý chlapík a hotový komediant) a pravil, že lopaty právě došly.

A tak jsem zatím měla dost času na procházky – rostou tady překrásné květiny a žijí náádherná zvířátka, hlavně ta­ková ta malá růžová s chundelatými ocásky, co tak legračně hopkají. Pan Spock jim říkal pik-pik a dokud jsem je neod­nesla, křičel na mě a mával na ně phaserem, i když já vím, že je to v srdci moc hodný Vulkánec a jen si dělal legraci.

Jednomu malému pik-pikovi jsem zkusila dát z láhve nabumbat mléka, a on si vzal! Bumbal, tak jako když trošku bublal, vrněl a vůbec byl moc spokojený. Rozhodla jsem se, že si ho vezmu na Enterprise! Budu se o něj starat, tady jim chybět nebude, je jich tady spousta. Uhura konec.

Deník bezpečnostního důstojníka, hvězdné dátum stosedmadvacetnulaosm tečka pět.

Dnes jsme vyrazili a dorazili k výzkumné stanici. Bylo mi vesmírným potěšením popatřit v energetickém bloku komplexu dílo Matičky Rusi, Kvantovo-Ántigmotovyj Dili­thiovyj Reaktór vzor KvÁDR četyri. I když pan Scott tvrdil, že pro něj je to spíš poděšením, a že to D jistojistotně stojí za „Detonačnyj“, já byl ohromen a pravil jsem, že takové stroje dnes už nedělají, na což pan Scott odvětil, že taky vědí proč.

Už jsem se bál, že budu mít pokažený celý den, ale jedna moc pohledná výzkumnice mne zničehož nic pozvala na romantický večer – povečeříme, popijeme a budeme si promítat, jak v uplynulém týdnu padaly hvězdy. A hlavně nebudu muset s panem Spockem zase hrát člověče. Už se ne­mohu dovynačkat. Chekov koněc.

Deník bezpečnostního důstojníka, dodatek.

Večer byl převelice překrásný. Nejprve jsme si promí­tali velmi poutavou instruktáž o ručních phaserech, a pak jsme si vzali nějaké piksly ze železných zásob a vydali se do simulátoru, vychutnat si astronomii a gastronomii naráz.

A tak jsme tak spolu seděli na podlaze holografické komory, krmili se a sledovali záznam hvězdné oblohy, a když padala jedna obzvláštně jasná hvězda, tak mě vzala za ruku, řekla „něco si přej“, a já si opravdu moc přál, aby si nevšimla toho malého nápisu NCC-1701.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetnulasedum tečka osum.

Vidět kapitána, jak se ohání lopatou, to se nepřihodí každej den. Nebyl sem teda u výkopu celou dobu, páč někdo taky musel odvýst tu opravdickou práci se svářenim na pravý gondole, takže sem neviděl všecko, ale podle toho, jak je zabahněnej, musel makat ze všech nejvíc. Já to dycky ři­kam, že tenhle chlap nás táhne.

Šlo nám to tak rychle od lopaty, že už zbejvá jen po­vymetat hlínu a větší šutry z torpédometů, a holka může zase letět. Teda jen co jim tu rozsukujem ty dráty, nebo co. Scott konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulasedm tečka šest.

Odhrabávání lodi vytrvale pokračuje, už jsme se dostali k sektoru G1 a zítra bychom mohli být hotovi. Naši organizovanou snahu sabotuje jen Kostra a snaží se hlínou jakoby náhodou trefovat Spocka, který mu ale vždycky jakoby náhodou uhne, a já to pak všechno schytám. Myslím, že ty dva rozsadím. Jsem teď celý zamazaný a frčky se mi vůbec neblýskají. Měl bych si dát vyčistit uniformu.

Zítra se konečně vypravíme k výzkumnému komplexu. Doufám, že se nám při stávajícím náklonu lodi podaří dostat raketoplán z hangáru; nerad bych šel těch třicet mil pěšky.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetnulašest tečka tři.

Konečně jsem alespoň provizorně ošetřil všechny raněné. Nakonec máme jen několik málo zlomenin, jinak jde vesměs o naraženiny a vykloubeniny, ty se budou hojit skoro samy. Jen kdyby Jim od zrušení červeného poplachu pořád nechodil po lodi a nenutil lidi, aby mu třásli rukou, takhle budu musit vzít každého ještě alespoň jednou.

Scotty říká, že je Enterprise skoro ze čtvrtiny zabořená v hlíně, a každý, kdo udrží lopatu, se u něj má v poledne hlásit. Sakra, já jsem doktor, a ne kopáč… Spock provokuje a tvrdí, že si tak alespoň procvičím jemnou manipulaci s nástrojem. Má štěstí, že mu nic není, a v poledne nastupuje taky. McCoy konec.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetnulapět tečka sedm.

Doletěli jsme do soustavy Procyon a všechno prasklo. Až doteď jsem doufal, že si třeba budou podobné a nikdo si ničeho nevšimne, ale Šest byl úplně shořelý a nebylo na něm nic. Když jsem naznačil, že by tu mohla být drobná chybička, kapitán zařval, vyskočil, povalil mě na zem, podupal, a pak loď uhnul a zřítil na Pětapůl.

Teď chodí po lodi, usmívá se a říká tomu Kirkův manévr. Nevím, co myslí přesně, jestli to zřícení, nebo to povalení a podupání, ale doufám, že ani jedno nebude dělat moc často. Doktor McCoy říká, že mám zalomenou klíčovou kost, a že bych se teď raději neměl moc hýbat s hlavou. Když okukuji slečnu Uhuru, hrozně to bolí.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulapět tečka sedm.

Čelní štíty jsou na čtrnácti procentech, pravé na padesáti, levé a zadní na devadesáti. Vyskytlo se několik menších požárů na palubách jedna, dva, pět a dvanáct, v dělové sekci vytekla dvě fotonová torpéda a pravá warpová gondola se zasekla do skály až po nosník. Čelo primárního talíře je zaryto do země po sektory A2 a B2, naštěstí minulo žulový masiv. Máme čtyřicet sedm raněných, Kostra ale tvrdí, že se jedná vesměs o zranění lehká až střední.

Když Sulu viděl, jak na plný impuls vstupujeme do atmosféry Procyonu V,V, vyjekl, že to asi není ta nejsprávnější planeta, že tohleto asi bude šestka, a V,V bude ta menší modrozelená planeta vlevo. Vyletěl jsem z křesla, srazil Sulua na zem, skočil za jeho konzoli a ještě ve stratosféře strhnul loď doleva. Štítům vepředu a na pravé straně tření o atmosféru nedělalo nejlépe, ale následné nouzové přistání na povrchu Procyonu V,V taky vydržely. Nejspíš tomu budu říkat Kirkův manévr.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulapět tečka šest.

Zpomalili jsme z warpu na impulsní rychlost, protože jsme se přiblížili na dosah k cílové planetě. Když jsme dostali Procyon V,V na obraz, zmocnila se nás hrůza. Planeta, na níž se ještě před týdnem měly prostírat azurové oceány a rozlehlé zelené pastviny, vypadá pustě a spáleně. Pan Spock nezachytil žádné výraznější známky života, dokonce i z toho, co patrně ještě nedávno bylo vědeckým komplexem, zůstal jen obrovský kráter. Situace je kritická – tam dole by stále ještě mohl být někdo naživu! Velím let na plný impuls vpřed! Přece je tam nenecháme!

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulačtyři tečka tři.

Letíme warpem 7 a rychle se blížíme k soustavě Procy­onu. Sulu se tváří čím dál tím nervózněji, krčí se ve svém křesle a neustále po mně nenápadně pokukuje. Kromě toho taky pokukuje po Uhuře, ale to za prvé nedělá nenápadně, a za druhé to dělá vždycky. Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou.

Vzpomněl jsem si, že jsme nevymalovali můstek, jak jsem měl v plánu.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetnuladva tečka pět.

Kapitán zažádával o kurs směr Procyon Pětapůl, počítač ale v databázi žádný nenašla, prý jí není nějak dobře. Tak jsem se rozhodl navést loď směr k Procyon Šest. Pokud my přistaneme o planetu vedle, rád bych, aby byla tato informace v záznamu. Sulu kanec.

Počítači, kanec.

Přehlušit záznam.

Přehlušit.

Vypnout.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnuladva tečka čtyři.

Naší posádce byl přidělen naléhavý úkol. Důkladný průzkum té planety, kterou jsme objevili minulý měsíc, budeme muset odložit. Trochu mě to mrzí, protože pan Spock po prvním výsadku tvrdil, že se jedná o velice slibnou civilizaci – prý byl dokonce přítomen okamžiku, kdy jeden z domorodců vynalezl špičatý klacek. Federace ale požaduje, abychom pokud možno co nejdříve prozkoumali transwarpové anomálie v sektoru 120.47.4.233 a pomohli tamním vědcům opravit reaktor a nabíjecí cívky stázových polí. Naším cílem je tedy výzkumný komplex na Procyonu V,V.

Kapitánův deník, dodatek.

Říkám „cílem“, ale to neznamená, že na ně budeme střílet, jak se to stalo loni na přehlídce. Prostě tam poletíme. Hezky pomalu a s rozvahou.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulanula tečka šest.

Hrome, já věděl, že na něco zapomenu! DS2 je daleko za námi a já si tam ani nedal vyžehlit uniformu. Mám sto chutí se tam vrátit, ale asi se obětuji. Konec konců, to se od kapitána přeci očekává. Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetnulanula tečka tři.

Opouštíme DS2. Nejdřív stanici obletíme, protože Uhura pořád není tak docela ve své kůži a napřed vyjednala povolení k obletu, a pak už zamíříme do širého vesmíru. Dokonce i se záložním koštětem; pan Spock se jako vědecký důstojník opět vyznamenal a upozornil, že pokud na DS2 zanecháme praporčíka Lindmanovou z pravé baterie pha­serů, mohli bychom si druhé koště dovolit. Lindmanová se snažila trochu protestovat, ale já myslím, že jí na DS2 bude dobře.

Doufám, že na Enterprise v budoucnu nikdo nezaútočí z pravoboku.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětdevět tečka pět.

Odlet bude nutné ještě o den odložit. Pan Sulu včera večer pozval Uhuru na kabuki a Uhura, v domnění, že jde o nějaké jídlo, souhlasila. Sulu se posléze omlouval, že ne­mohl tušit, jak Uhuru divadlo dojme, ale pozdě bycha honit; ještě dnes byla úplně nepoužitelná a místo „povolení k od­letu“ do komunikátoru jen tiše vzlykla. No nic, tak odletíme zítra. Mezitím máme v osm hodin poradu o záložním koštěti.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětosm tečka čtyři.

Zítra mě konečně propustí. Scotty přišel s tím, že našel vhodné koště. Navrhnul jsem, abychom raději vzali i jedno záložní, pro případ, že bychom ještě někdy chtěli provádět pravidelnou inspekci potrubí a rozvodů. Nevím proč, ale při každém vyslovení slova „potrubí“ mi nepříjemně cukalo v levé… v levé… je to něco jako lopatka, jenže ne na zádech, ale mnohem níž.

Scotty se na nápad se záložním koštětem nedíval moc nadšeně. Po půlhodince se vrátil s tím, že záložní koště by závažně narušilo rovnováhu lodi. To by byl určitě problém, nechtěl bych, aby Enterprise zase létala dokolečka, jako se to stalo loni na přehlídce. Na druhou stranu bych rád měl po­trubí za všech okolností čisté a blýskavé. Hrome, zase mi to tam dole cuká. Budu si to muset promyslet.

Ditaxová se pořád k ničemu nemá a tvrdí, že si je jistá, že říkala pouze „pozorování“. Pf! Kdybych chtěl ležet na posteli a srkat jogurt, mohl mě klidně kurýrovat Kostra. Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětšest tečka sedm.

Ráno jsem směl sníst jogurt. Už mě byli navštívit všichni důstojníci z Enterprise, doktor McCoy dokonce dva­krát, protože něco takového se prý hned tak nevidí a musí si to nastudovat. Když přišel podruhé, mumlal sice něco v tom smyslu, že až na DS2 vrátí, co se spotřebovalo, bude mít všechny konzervy prázdné, ale nevím přesně, o jakých kon­zervách mluvil. Já bych si dal lanšmít. A taky musím dát vy­prat uniformu. Pobyt na lůžku a tekutá strava mi nedělají dobře na měchýř.

Ditaxová se pořád k ničemu nemá.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětčtyři a za tečkou asi něco po šestce, odtud sice není vidět na hodiny, ale už je prý po obědě.

Právě jsem se probudil. Personál staniční ošetřovny je velice milý, lehátko pohodlné a popruhy skoro neškrtí. Do­konce tu nemají kávu. Prý mě našli v potrubí staničního re­aktoru, u cedule zakazující demontáž za provozu. To ale bude nějaký nesmysl, tam bych se totiž vystavil vysoké dávce radiace z rozpadu dilithia a museli by mi několikrát vyměnit všechnu krev.

Podle technika Ditaxové si mě tu budou muset nechat ještě pár dní na pozorování, ale já docela přesně tuším, co má to děvče za lubem. Mám ze sebe radost, posádka má radost zase z prodloužené rekreace a Ditaxová se taky moc mile usmívala.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevěttři tečka tři.

Užíváme si klidu a pohody na DS2. Scotty se někam vytratil obdivovat technické zázemí stanice, Uhura zvědavě okukuje komunikační protokoly a Chekov zjistil, že tu v kan­týně mají boršč. Já jsem byl mezitím pozván na kávu několika vyslankyněmi a vyslanci okolních systémů, reprezentanty stanice a velícími důstojníky. Snažil jsem se z toho nějak vy­vléct, ale pořád říkali „Jamesi, přece nám nedáte košem“. Bude to dlouhý den:

10.30 – káva se zásobovacím důstojníkem Hunnigunem

12.00 – káva s kapitánem a jeho družkami

12.04 – káva s předákem staničních odborů; na tuhle kávu nechci dorazit ani o minutu později

12.45 – káva s reprezentanty Sigma-Tau'ronu

14.30 – káva se zbraňovým důstojníkem Farbingerem

15.30 – káva s lékařským technikem Ditaxovou

17.30 – káva s vyslanci Tau-Tau'ronu

18.15 – káva s obranným důstojníkem Farbingerem

18.45 – kakao se zástupci staniční mateřské školy

19.20 – káva s navigátorem Phillipovou

20.00 – káva s bezpečnostním důstojníkem 'M-Tarhem

20.45 – káva s vyslanci Beta-Kar'tenu

21.15 – káva se staničním psychologem McCormickovou

23.20, ne, raději 23.40 – káva s hlavním hygienikem Far­bingerem

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevěttři tečka devět.

Je noc, všichni spí a já nemám co dělat, nemůžu usnout, v kajutách to hučí, nemám co dělat, asi se půjdu pro­jít, mají tu hezké cedule na chodbách, budu si je překládat do španělštiny a zpátky, na chodbách to hučí a v salónku to taky hučí, taky někde musíme sehnat to koště, ale napřed ty ce­dule, budu k nim skákat po jedné noze.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevěttři tečka devět a půl, vlastně dodatek.

A taky bych měl dát vyžehlit uniformu, ale takhle v noci mají všude zavřeno, takže napřed ty cedule, Kirk ko­nec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetdevětdva tečka osm.

Před hodinou jsme zakotvili u DS2. Kapitán Qekh-Mlaf nás přivítal, omluvil se, že právě prochází obdobím říje, vy­dal skřek alfa-samce a přátelsky nás nakopal do žeber. Tihle Voltariánci… Měl bych si dát zašít uniformu.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmdevět tečka šest.

Dnes se mi všechno daří. Stroje pracují, posádka mě poslouchá, rajčata rostou. Měl bych si dát vyžehlit uniformu. Kirk konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmsedm tečka sedm.

Po dopolední svačině nás pan Spock překvapil sděle­ním, že má dnes narozeniny. Nikdy nevíme, kdy bude mít další – počítač už předloni nějak zapomněla oběžnou periodu Vulkánu a pan Spock nám ji nechce říct. Mám dojem, že po­slední dva roky mívá narozeniny nějak často.

Komunikační důstojník Uhura mu uvařila hrneček jeho oblíbené plomikové polévky, pan Sulu nám z papíru posklá­dal čepičky a v záchvatu vzpomínek na vlast ještě dvě stě papírových jeřábů a parníček. Scotty nechal v replikátoru vyrobit pár dárků a Kostra věnoval Spockovi svou sadu na člověče, nezlob se. Pan Spock odvětil, že doktor McCoy, a konec konců i my všichni ostatní, se chováme velmi iracio­nálně a nelogicky, vzal si dárky a odešel do své kajuty. Kdy­bych ho tak dobře neznal, přísahal bych, že jsem slyšel, jak se hihňá.

Myši se neobjevily, deratizaci odkládám. Měl bych si dát vyžehlit uniformu.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmšest tečka čtyři.

Dnes byla provedena pravidelná inspekce lodního po­trubí a rozvodů. Jejich stav je vesměs uspokojivý, přesto bude potřeba provést drobnou údržbu. V okolí warp-jádra to v roz­vodech nepříjemně fouká, u hangárů drnčí šrouby a Jeffrieso­vým průlezem nejde prolézt.

V průběhu inspekce se nám zlomilo lodní koště. Bude nutné zaletět na DS2 a opatřit nové. Na planetu jsme stihli provést jen krátký výsadek, delší průzkum musí počkat.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmpět tečka tři.

Máme štěstí – dnes jsme narazili na neznámou planetu. Nikdo ji neznal, dokonce ani pan Spock ne. Obyvatelé jsou neškodní a hloupí, až objeví warp, mohli by se přidat k Fede­raci. Možná je nalákáme na nějaké tretky – panu Suluovi ještě zbyly skleněnky z Borgidey III. Zítra provedeme výsadek na povrch. Budu si muset dát vyžehlit uniformu. Můstek by potře­boval vymalovat. Kirk konec.

Kapitánův deník, dodatek.

Sestra Chapelová říká, že v komoře něco šramotilo. Prý tady máme myši. Asi zvážím výhody deratizace.

Kapitánův deník, hvězdné datum stošestadvacetosmdva tečka osm.

Toto jsou cesty vesmírné lodi Enterprise, odvážně pu­tující tam, kam ještě nikdy nikdo nevlezl. Cíl mise: zkoumat podivné cizí světy, pátrat po nových formách života a civili­zacích, bránit Federaci před Klingony, Romulany a novými civilizacemi, rozšiřovat obzory lidského poznání, prověřovat nové technologie a nenechat si ukrást palubní deníky tak jako včera. Nejsem si jistý, jestli se nám podaří všechny body na­šeho poslání splnit, ale udělám pro to vše, co bude v silách mé posádky. Kapitán James T. Kirk, konec.