Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacettřinula tečka sedm.

Kostra navrhuje, abychom zkusili pik-piky přece jen krmit i plomiky, a nabízí, že se osobně ujme výzkumu. Jsem rád, že mu zneškodnění těch zvířat tolik leží na srdci.

Počítač je z nich zdá se taky nějaká celá nesvá a tvrdí, že zaznamenala průsak vody v oddíle 11-DD. Z jakéhosi dů­vodu tam také zhasnula všechna světla. O palubě 11 všichni víme, ale nikdo z nás si nevzpomíná na oddíl DD. Pověřil jsem Chekova a Scottyho obstaráním plánů lodi a na půl sedmé jsem svolal poradu k sestavení pátrací skupiny. Kirk konec.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetdvasedm tečka osm.

Už druhým dnem krmíme na Jimův povel pik-piky veškerým jídlem, co máme, s výjimkou luštěnin a plomiků, protože jim ani jedno nechutná. S těmi plomiky je úplně chápu – ty totiž nemohou chutnat nikomu. Jenom náš lodní Vulkánec se usmívá a pochvaluje si, že teď může mít svoji ob­líbenou polévku každý den. Pf! Proč jim nemohou vadit tře­bas arašídy?

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetdvapět tečka šest.

Konečně jsme provedli i poslední měření a můžeme zatroubit k odletu a zahájit analýzu výsledků. Doufám, že se zdejší anomálie ukážou být skutečně nestabilními a brzy zmi­zí, a především že je ani nenapadne sestupovat blíž k planetě. Pan Spock mě včera vyděsil upozorněním, že pokud by se byť jen jedinému pik-pikovi podařilo nějakou nehodou pro­lomit bariéru a dosáhnout warpu 10, nelze vyloučit, že by se pak nacházel ve všech místech prostoru zároveň. Něco tako­vého bych zažil opravdu hodně nerad.

Měli bychom s těmi zvířaty něco udělat. Na Procyonu už je vyložit nestihneme, protože nás mezitím velení flotily urychleně poslalo zpátky na průzkum té neznámé planety, než nám do toho zase něco vleze. Vyhodit je ven transpor­térem podle Scottyho taky nemůžeme, protože to by si jich Uhura za okny určitě všimla, a vyhladovění po té jejich hosti­ně alespoň měsíc nepřipadá v úvahu.

Kapitánův deník, dodatek.

Pan Spock navrhnul, že prý bychom je mohli vystavit „metabolickému šoku“, to se mi ovšem vůbec nezamlouvalo. Nedůvěřivě jsem se na něj zadíval, a on po chvíli připustil, že by možná bylo lepší nechat je přežrat. No, tomu alespoň říkám nápad!

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetdvadva tečka čtyři.

Osmnáct palub. Pěšky. A nahoře doktor McCoy, který se tvářil jako neviňátko a ptal se, jestli mi ve sprše nenatekla voda do uší. A navíc mi přes noc někdo zapatlal všechny sen­zory barvou! Tahle loď je prostě nemožná, se na to skenování taky můžu vykašlat, Spock konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetdvajedna tečka devět.

Scotty po obědě zaznamenal nějaký přenos poblíž ná­kladní paluby a od té doby mi hlásí zvýšenou spotřebu ve sprchách, naštěstí ne v těch ucpaných. Vzhledem k tomu, že jak Sulu, tak Uhura jsou teď tady a mám je pořád na očích, jsem se to prozatím rozhodl odložit.

A taky už jsem přišel na to, jak je za tu jejich všežravou růžovou faunu potrestat – nechám je ten můstek vymalovat osobně. A ručně, žádná technika. Každý hezky jeden kyblík barvy, a dnes o půlnoci nástup.

Bude pro ně mnohem lepší – a konec konců i výchov­nější – když budou pracovat přes noc, to můžu zařídit, aby na můstku nikdo nebyl a nepřekážel.

A měl bych si dát vyžehlit uniformu, ale nemůžu si teď vzít žádnou náhradní, pokud bych se tedy nesnížil k tomu, abych si vzal nějakou z těch modrých, to se mi ale vůbec ne­chce. Asi to zatím vydržím.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetdvajedna tečka pět.

Ráno se mi skutečně podařilo nepozorovaně přemodu­lovat energii z všesměrové antény, upravit nastavení v regu­látorech warp-jádra, přemostit chlazení a všechno napojit na stávající čidla a na svou konzoli na můstku. Teď už mi tam žádné subprostorové švindlování neunikne. Konečně to Che­kovovi spočítám!

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Vzhledem k provedeným úpravám již nebude možné při letu rychlostí nad warp 6 vysílat a přijímat zároveň, a po zpomalení z warpu 7 a vyšších patrně nepůjde kvůli inter­ferencím v senzorovém poli asi dvě minuty příliš dobře ma­névrovat. A při vysílání nebo příjmu a současném pokusu o náklon vlevo při rychlosti vyšší než warp 8,2 pravdě­podobně dojde k explozi obou warpových gondol, to ale dou­fám Sulu s Uhurou nikdy nebudou zkoušet.

Deník prvního důstojníka, dodatek dva.

Hm. Zdá se, že naše potíže s pik-piky byly alespoň zčásti vyřešeny. A doktor McCoy se vrátil. Hm.

Když mi líčil svou úlohu v úklidu těch stvoření, sku­tečně jen s velkými obtížemi jsem zakrýval svůj obdiv ohled­ně faktu, že pokaždé dokázal zmáčknout ten správný knoflík. McCoy na to nic neříkal, ale doporučil mi, abych se tam dolů zaskočil podívat. Při mých mentálních kapacitách se pocho­pitelně nemusel namáhat; já jsem vědec, ne doktor. Prozkou­mat ta zvířata přísluší mému poslání. Ještě mne upozornil, že výtahy asi budou pořád plné chlupů, a tak bych měl raději použít přenašeče. Spock konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetdvajedna tečka tři.

Právě jsem zrušil poplach – vrátili se Scotty a Kostra. Všechna zvířata se jim podařilo zavřít na nákladní palubě, kde už je půjde snadno uhlídat. Ke katastrofě se mezitím skutečně přiznali Sulu a Uhura. Budu si muset promyslet, jak je potrestat; regule Hvězdné flotily se o takovýchto inciden­tech bohužel příliš nezmiňují.

Během uplynulého týdne pik-pikové poškodili vyba­vení několika laboratoří, ucpali odtok v dámských sprchách chlupy, okousali všechno obložení v salónku a ve skladu sežrali všechny žluté a červené uniformy; zbyly nám jen ty pro vědeckou sekci, ty jim kdovíproč nechutnaly. Jsem ale­spoň rád, že skoro neznečistili koridory. Zvláštní, jak ta zví­řata dokážou být čistotná.

Kapitánův deník, dodatek.

A taky Scotty vzkazoval, ať zítra raději někoho pošlu uklidit tu obří hromadu trusu z plošiny přenašeče, než něko­ho napadne dát se někam přenést. Kirk konec.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednadevět tečka osm.

Jsme na nákladní palubě, kam jsme se zvládli probít během posledních čtyřiadvaceti hodin. Musím přiznat, že se chlapci z technického oddělení umějí svými phasery skutečně ohánět, a tak je cesta odtud na sedmou palubu pokrytá malý­mi, růžovými, chlupatými a omráčenými zvířátky. Většině z nich taky nejspíš pekelně hvízdá v uších. Jsem rád, že se má lékařská improvizace setkala s takovým nadšením, i když mě Montgomery několikrát docela vyděsil svým nadšeným „pojďte, doktore, dáme skočnou“, nebo „a teď zpívejte vši­chni“ – konec konců, já jsem doktor, a ne trubadúr.

Deník lékařského důstojníka, dodatek.

Kvůli jakýmsi potížím s transportérem se prý bohužel nemůžeme přenést, a tak se teď alespoň pokusíme vzít něko­lik nakladačů a postupně shrnout všechny pik-piky od sedmé paluby až sem do nákladových prostor. Já jsem s těmi stroji nikdy nepracoval (jsem přeci jen doktor), a tak na mě při­padnul úkol číhat u výtahu a vždycky ve správnou chvíli zmáčknout knoflík dolů. McCoy konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednadevět tečka dva.

Žádné zprávy od Scottyho ani McCoye, komunikátory nefungují už ani na ošetřovně. Možná nalezly chlupy do vedení. Doufám, že se členové posádky důkladně zavřeli ve svých kajutách a nějak to tam přečkají.

Spock se byl podívat na šesté palubě, a tvrdí, že pik-pikové by možná mohli vážně narušit integritu trupu – na vlastní uši prý zespoda slyšel nějaké příšerné zvuky, asi jak se pod těmi zvířaty prohýbají a sténají podlahy. Se svou obvyk­lou vulkánskou rozvahou ovšem dodal, že ačkoliv melodie byla strašlivá, smysl pro rytmus pik-pikové rozhodně mají. Také podotknul, že některé z oněch zvuků silně připomínaly tlumené výstřely z ručních phaserů.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetjednaosum tečka osum.

Máme teď před sebou docela krušný chvilky, bych řek. Zabránili sme těm potvorám v cestě k můstku, a s klukama technikama sme se opevnili na sedmý palubě na ošetřovně. Když sme tam vlítli a zabouchli za sebou dveře, tak sice dok­tor McCoy nadával jak špaček, že prý je to ošetřovna, a ne bunkr, a chtěl nás vyhodit, ale když sme mu ukázali, co je za dveřma, ještě rád nás tady nechal.

Až se teď krapet vzpamatujem, tak se zkusíme probít až k transportérům, akorát se teda tak trochu bojim, jestli to zvládnem, kór když je nás tady jen šest a máme dokupy čtyři phasery. Scott konec.

Deník lodního inžinýra, dodatek.

Doktor McCoy říká, že by těm růžovejm mrchám mohly vadit vysoký zvuky, a že jestli mu s chlapcema trochu píchnem, tak zkusí rozebrat umělý plíce a postavit mi z nich pravý skotský bojový dudy, abysme na ně nešli s tak holým zadkem (já teda moc nevim, co na těch historkách se sukněma má, ale to je fuk). Kluci z toho byli úplně nadšený, no a já teprv – tohle jim ukáže, potvorám chlupatejm!

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednaosm puntík čtyři.

Sice jsme se opravdu snažili ty dveře udržet zavřené, já u toho dokonce i hrozitánsky sprostě nadávala (mám štěstí, že tady nikdo nerozumí svahilsky), ale nakonec se nám to stejně nepovedlo a dveře povolily a oni se vyvalili ven. A pak už jsem jen utíkala a utíkala, táhla Sulua za sebou, a najednou za námi pan Scott zavřel dveře a zůstal uvnitř. Teď doufám, že se mu tam nic nestane, a dostane se odtamtud v pořádku. Uhura konec.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetjednaosm tečka tři.

Včera byla velmi praskavá noc. Nějak to celé s těmi zví­řátky prasklo, když si nás se slečnou Uhurou všimli, jak pod­píráváme dveře ku skladišti. Slečna Uhura u toho navíc velice nahlas recitovala mocná africká zaklínadla, aby to nepovolilo, tak na nás přišel hlídač, a my mu neměli jak vysvětlit, že ten sklad celý vrní. A tak tomu z ostrahy, co stál před námi, praskla trpělivost, a právě v ten moment těm dveřím, co stály za námi, praskly zveřeje. A potom už si pamatuji jen hro­znivý rámus, chlupy, a spoustu růžové.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednaosm tečka tři.

Loď je zamořena skákavými stvořeními, kterým Kostra se Spockem říkají pik-pik. Díky pohotovosti našeho vrchního inženýra se nám je naštěstí podařilo izolovat, a to na palu­bách sedm až osmnáct, možná ale pronikli i za tu. Uzamčení průchodů mezi palubami šest a sedm bylo od Scottyho sku­tečně velmi duchapřítomné a obětavé, především uvážíme-li, že se v tu chvíli nacházel na té sedmé. Stihnul nám sdělit, že se nějak pokusí dostat k transportérům a přenést se k nám, ale pak to ve spojení začalo šumět, praskat a divně vrnět, a pak vypadlo úplně. Tak jsem alespoň volal Kostrovi, že teď nemůže pryč ze sedmé paluby nahoru, k čemuž Spock dodal, ať si na ošetřovně udělá pohodlí a moc neotevírá dveře.

Zajímalo by mě, kdo za tohle může. Podle Kostry by v tom mohl mít prsty Sulu, podle Spocka zase spíš Uhura, a podle hlídky, kolem které prchali, v tom nejspíš budou namočení oba. Musím si s nimi promluvit, ale napřed se pokusíme zvládnout současnou situaci.

Jenom nechápu, proč musíme narazit na tu samou katastrofu dvakrát. Rozdíl mezi tímhletím a tribbly je snad jen v barvě a v tom, že pik-pikové vydrží hladovět mnohem déle. Tímto na lodi od paluby 7 dál vyhlašuji růžový poplach. Kirk konec.

Deník komunikačního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednasedm puntík devět.

Tohle už není legrace, oni se množí, oni se strašně rychle množí, za chvíli se tam nevejdou, a přitom to Hikaru myslel dobře, jen jim tam asi dával moc jídla nebo pouštěl moc vzduchu, já nevím, teď musím utíkat držet dveře, Uhura konec.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetjednasedm tečka šest.

Dnes po obědě začal pan Spock chodit po můstku se skládacím metrem a něco přeměřoval. Moc jsem se nevyptá­val – patrně zjišťoval vliv delšího pobytu ve zdejším trans­warpovém poli na dilataci lodi – ale připomnělo mi to, že to tu už dlouho chci dát vymalovat. Budeme si na to muset někdy najít čas, třeba až dokončíme všechna měření a vydá­me se zpátky na DS2.

A Scotty si začal stěžovat, že už čtvrtý den jede sklad uniforem na osminásobný přívod energie, a že jí teď nemá na rozdávání, protože ve stošestadvacetsedmtři byla počítač ně­jaká nevrlá a neobjednala pro nás další dilithium. Prý je ve skladu puštěná vzduchotechnika, zapnuté vytápění, a také dochází k neustálým transportům jakéhosi materiálu z lodní kantýny. Připadá mi to divné – kdo by mohl chtít něco přená­šet z kantýny k uniformám, a ještě jim tam k tomu topit? Ale zítra někoho pošlu, aby se na to podíval. A možná bych si rovnou mohl poslat i pro novou uniformu. A nebo si tuhle alespoň dát vyžehlit.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednašest tečka devět.

Bezpečnostní důstojník Pavel Chekov mne irituje. Jed­nak je od té doby, co si přivezl zásoby z DS2, neustále cítit borščem a pelmeněmi, ale především mne pořád poráží v člověče a odmítá se naučit vulkánské patrové semišachy. Podezírám jej z nějakých podlých subprostorových manipu­lací s kostkou – neustále hází šestky a nenechává mne dojít do domečku.

Nechal bych na můstek nainstalovat subprostorová či­dla, ale tento příkaz by musel projít právě přes bezpečnost­ního důstojníka.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Ačkoliv… kdyby se mi podařilo nějak přemodulovat energii z všesměrové antény a upravit frekvenci warp-jádra lodi, mohl bych se napojit na již exisující senzory a subpro­storová čidla tím simulovat dálkově, takže by si Chekov ničeho nevšimnul. Už se nemohu dočkat okamžiku, kdy jeho podvody odhalím.

To ale bude muset počkat, až dokončíme skenování těch anomálií, které mimochodem pokračuje přesně podle rozpisu. Kromě toho, že jsou anomální, mi ale přijdou úplně normální. Spock konec.

Deník lékařského důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetjednačtyři tečka sedm.

Nejsem si jistý, jestli jsem Sulua po té havárii prohléd­nul dostatečně, a jestli si kromě té klavikuly nenatloukl i něco důležitějšího. Dnes se mě ten chlapec ptal, co by měl jíst, kdyby byl pik-pik. Sakra, vždyť já jsem doktor, ne nějaký krmič…

No, ale možná je to jen nějaká ta jeho krize identity kvůli Uhuře. Předepsal jsem mu trochu improvolinu na uklidnění a prozradil mu, že pokud to nebudou zrovna fa­zole, tak nejspíš může jíst, na co bude mít zrovna chuť, protože pik-pikové nemají rádi snad jen luštěniny a modrou barvu. McCoy konec.