Včerejší vědecká porada neproběhla sice přesně podle očekávání, ale i tak se dá označit za přínosnou. Sešli jsme se v poměrně hojném počtu a už po prvních skleničkách začaly tát ledy. Jako kapitán jsem se zavázal, že zůstanu střízlivý, především pro případ, že by loď někdo napadnul a bylo zapotřebí provádět úhybné manévry. Sulu se na mne podíval, zařval smíchy a sklouznul pod stůl. Spock trval na tom, že doktoru McCoyovi vysvětlí, jak se správně hraje člověče, Chekov ostatním potají rozebíral a opět sestavoval trikordéry, a až do chvíle, kdy sestra Chapelová prohlásila, že má Uhura poměrně výrazné boky, vůbec vládla vyloženě přátelská atmosféra. Po této poznámce se bohužel Uhura hlasitě rozplakala, a Christinino udivené pokračování „a já mám tak velké ruce… a na nich tolik prstů…“ již zřejmě přeslechla.
Krátce poté se raněná Uhura začala velice nahlas dožadovat nějakého utěšení, a zanedlouho již vznášeli požadavky téměř všichni v místnosti. Zaznamenal jsem žádosti v následujícím pořadí.
Uhura: víno, muže a zpěv.
Chekov: vodku, ženy a vodku.
Spock: minerální vodu, Vulkánky a zpěv.
Sulu: saké, gejši a sumó; posléze přiznává, že když vykřikoval „gejši“, měl na mysli Uhuru. Nikdo nemá odvahu zeptat se jej na to sumó.
Scotty: whisku, macatý ženský a svý bitevní dudy zpátky. Kostra z lednice křičí, že umělé plíce potřebuje a nedá. Po této objednávce se také Uhura tiší a nenápadně přesouvá na opačný konec místnosti.
sestra Chapelová: cinzano bianco, doktora McCoye s kravatou, aby jí nabídnul rámě, a Aidu.
McCoy: krabici červeného, ženy, ale ne Chapelovou, a klid na lůžku.
Já se tam sice ničeho nedožadoval, ale ty ženy mi přišly jako docela dobrý nápad. Od té chvíle si ale nic nepamatuji, a počítač říká, že jsme osobně s prvním a bezpečnostním důstojníkem nařídili smazat záznam.