Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetsedmjedna tečka devět.

Ani dnes jsem na žádný zázračný způsob jak rekrystalizovat dilithium nepřišel.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetsedmjedna tečka sedm.

Jsme tu vězněni už druhý den a pomalu začínáme ztrácet nervy – nucená nečinnost nás ubíjí. Sulu rozčileně pochoduje po cele a čas od času buší hlavou do plastového okénka; Scotty si to tu pro změnu ohromně užívá, voní po levandulích a prohlašuje, že i my ostatní bychom si měli dopřát bublinkovou lázeň, pedikúru, solárium a natáčky (jejichž vyzkoušení údajně nemohl odolat, ačkoliv více než on je patrně ocení přítomné dámy). Přítomná praporčice z Chekovova týmu po něm zle loupla očima a poté se opět otázala, kdy už konečně dojde na ten boj muže proti muži.

Vysvětlil jsem jí, že existují úkoly, jež nelze řešit násilím, a že teď bychom se měli ubírat spíše cestou diplomacie, vyjednávání a lsti. Nato se dveře cely otevřely, vstoupil urostlý strážný, udeřil Sulua do nosu a oznámil, že zítra pro pobavení Velkého Toltoka budeme předvádět své síly v boji muže proti muži.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetsedmnula tečka devět.

Dnes jsem na žádný zázračný způsob jak rekrystalizovat dilithium nepřišel.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetsedmnula tečka čtyři.

Ráno k nám skutečně přišel dozorce. Byl to upravený, nicméně docela svalnatý chlapík, kterého bych si kopancem do rozkroku rozhněval jenom nerad. Když jsme tedy praporčíka Lindmanovou nenápadně odstrkali do rohu cely, kde ji Kostra zdržel pod záminkou naléhavé zubní prohlídky, mohl jsem si na našeho žalářníka konečně došlápnout.

Než jsem však stačil promluvit, prohlásil, že jsme zajatci Velkého Toltoka, jak už ví Uhura od včerejška, a že zde budeme drženi, dokud Velký Toltok nerozhodne o našem dalším osudu. Do té doby nám prý bude dopřán veškerý luxus, který si budeme přát.

Obořil jsem se na něj, jestli si ten luxus představuje jako suchý chleba s vodou, ale on se bránil, že Uhuře včera přinesl kachnu na pomerančích a polárkový dort, jenže ona mu dala facku a vyžadovala minerálku a celozrnný chleba. Poté nabídnul, že kousek kachny tam pořád ještě je, a při pohledu na Sulua dodal, že by také mohl poslat někoho, kdo by nám zamřížované okénko vyměnil za plastové.

Ohradil jsem se, že jsme členové Hvězdné flotily, že budeme Suluovy uši strkat, kam se nám zlíbí, a že si nás žádnými přísliby přepychu koupit nemohou. Scotty mi přitakal a prohodil, že pokud jde o něj, on by si dal lahvinku whisky a bublinkovou koupel.

Když o tom teď tak uvažuji, možná bych si tu mohl dát vyžehlit uniformu…

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestdevět tečka osm.

Až příště budeme podnikat výsadek k sídlu padouchů, kteří se specializují na únosy pomocí transportéru, nesmíme jej podnikat pomocí transportéru. Scotty tvrdí, že náš paprsek museli detekovat, zalomit trifázickým hranolem a z něj nás pak šoupnout do téhle cely. Alespoň jsme se tady opět setkali s Uhurou. Podle zbytků v misce se zdá, že ji tu trápili o chlebu a vodě, jinak ale vypadá zdravá, v pořádku a při síle.

Scotty s ní teď probírá potenciální slabiny mimozemské technologie, praporčík Lindmanová z Chekovova týmu si v rohu cely procvičuje údery do rozkroku a Kostra ošetřuje uši Suluovi, který se pokoušel vystrčit hlavu zamřížovaným okénkem ven, aby se podíval, jak to tam vypadá.

Kdyby nám během přenosu nezmizely phasery a komunikátory, mohli bychom se bez nesnází dostat ven – takhle nám ale nezbývá než čekat, až se naši věznitelé uvolí přijít sem za námi. Podle Uhury bychom je mohli očekávat někdy k zítřejšímu dopoledni. Zatím stále nikdo netušíme, proč nás tu vlastně drží. Kirk konec.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestdevět tečka pět.

S ulehčením mohu konstatovat, že jsme zpomalili z warpu 9 nebo 13 na impuls, aniž by během pronásledování vybuchla kterákoliv z našich warpových gondol. Sledovali jsme iontovou stopu únosců až k planetě třídy M, na níž podle údajů včera přistáli.

Kapitán mezitím začal urychleně sestavovat výsadek: letí s ním pan Scott (protože by se údajně měl nejlépe uplatnit při eventuální sabotáži cizí technologie), navigační důstojník Sulu (který je prý nepostradatelný, pokud jde o to vystopovat Uhuru), doktor McCoy (jenž je tam, soudím, do počtu) a jedna z Chekovových praporčic.

Uhuru jsme zatím z orbity kontaktovat nedokázali; je pravděpodobné, že jí byl odebrán komunikátor. Poté, co pan Scott přepolarizoval naše senzorové emitory, se mi však podařilo mezi známkami života na planetě izolovat lidské údaje. Podle nich je teď Uhura držena ve skalním komplexu na jižní polokouli planety.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Znepokojuje mne však ještě jedna věc – ještě z transportérové plošiny na mne pan Scott stačil křiknout, že pokud mezitím nevymyslím nějaký zázračný způsob, jak rekrystalizovat dilithium, budeme v pěkné kaši. A já teď za nic na světě nemohu přijít na to, jakou myslel. Vrtá mi to hlavou. Plomikovou mám rád.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetšestosm tečka sedm.

Ani se mi nechce přimyslet, co teď ti zlotřilci mohou vyvádět se slečnou Uhurou! Byl bych z toho vzteky úplně na větvi, ale doktor McCoy mi zapíchnul něco na uklidnění a povídal, ať na větvi nejsem, tak na ní nejsem.

Místo toho se snažím vést loď co nejlépěji, letíme totiž velmi rychle, skoro jak s vědrem o záchod. Pan Spock mi říkal, ať při té rychlosti letím rovně, a hlavně prý ať se nedopovažuji naklánět loď doleva ani doprava. Když jsem se jej optal proč, něco zamumlal a pak pověděl, že se mu při tom dělá špatně. Sulu vypnout.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestosm tečka šest.

Stále pronásledujeme iontovou stopu lodi únosců, ale ta začíná znatelně chládnout; musejí letět neuvěřitelně rychle.

Volal jsem do strojovny Scottymu, aby mi dal alespoň warp 13, ale on se bránil, že warp 13 není. Namítl jsem, že si jasně vzpomínám, jak jsme tou rychlostí vloni spěchali na přehlídku, a on mi začal vysvětlovat, že to bylo podle staré stupnice, že nová Okudova škála teď končí desítkou, a že už mi to dvakrát říkal.

Ale desítka není dost. Tímto na lodi dočasně zavádím používání původní, Cochranovy stupnice, a chci warp 13!

Kapitánův deník, dodatek.

Zatímco Sulu a Scotty ždímají z Enterprise, co se dá, Spock na počítači projíždí taktické simulace a Kostra mu kouká přes rameno a opisuje si počty raněných. Mezitím Chekov, prý pro případ nalodění, trénuje skupinku jím vybraných praporčic v boji muže proti muži. Kirk konec.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetšestosum tečka čtyři.

Tak teď tak nějak nevim, kde mi hlava stojí, sotva stíhám diktovat. Kapitán před chvílí volal, že se nám před přídí odmaskovala loď, hodila nám na palubu transportérovou bójku, a jak ji Uhura chtěla uklidit, přenesli ji k sobě na loď a skočili do warpu.

Museli sme hned opustit orbitu a vyrazit za nima – letíme teď přes faktor 9 a dilithiový krystaly v jádře úplně sténaj, skoro je vidim, jak praskaj. Musim je teďka v jednom kuse protáčet správnou stranou navrch, a to je jak pingpong se čtyřma míčkama naráz a na děravym stole. No ale přece těm lotrům holku nenecháme! Myslím jako Uhuru.

Snad tu rychlost holka vydrží… Myslím Enterprise…

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestosm tečka čtyři.

Dnes dopoledne se komunikační důstojník Uhura chovala ještě iracionálněji, než u ní bývá obvyklé. Už ráno v kantýně byla podrážděná, odmítala konverzovat o filosofii mysli, a neustále po očku sledovala mou porci výživné jáhlové kaše.

Když se pak hlásila do služby na můstku, zřejmě jako první si všimla malé krabičky, která ležela na podlaze. Uvažoval jsem, kde se tam mohla taková krabička vzít, avšak to už k ní Uhura přistoupila a prohlásila, cituji: „Jste nechutná čuňata a kdo to po vás má uklízet“. Chtěl jsem jí vychovaně přitakat, že jsou to skutečně čuňata, a že já to jakožto vědecký důstojník uklízet nebudu, ale to už krabičku zvednula ze země a vzápětí zmizela v mihotání přenosového efektu. Nu, každý vynáší smetí jinak.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Tedy kromě vědeckých důstojníků.

Deník prvního důstojníka, dodatek dva.

Možná jsem se ohledně Uhuřina transportu unáhlil – kapitán tvrdí, že prý byla unesena, a my jí teď musíme na pomoc. Hm. Únos. Jak si takové drobnosti má jeden všimnout, při všem tom přenášení? Zatím měli únosci vždy dostatek slušnosti alespoň na to, aby jejich transportéry používaly paprsky jiné barvy než naše. Hm.