Ráno k nám skutečně přišel dozorce. Byl to upravený, nicméně docela svalnatý chlapík, kterého bych si kopancem do rozkroku rozhněval jenom nerad. Když jsme tedy praporčíka Lindmanovou nenápadně odstrkali do rohu cely, kde ji Kostra zdržel pod záminkou naléhavé zubní prohlídky, mohl jsem si na našeho žalářníka konečně došlápnout.
Než jsem však stačil promluvit, prohlásil, že jsme zajatci Velkého Toltoka, jak už ví Uhura od včerejška, a že zde budeme drženi, dokud Velký Toltok nerozhodne o našem dalším osudu. Do té doby nám prý bude dopřán veškerý luxus, který si budeme přát.
Obořil jsem se na něj, jestli si ten luxus představuje jako suchý chleba s vodou, ale on se bránil, že Uhuře včera přinesl kachnu na pomerančích a polárkový dort, jenže ona mu dala facku a vyžadovala minerálku a celozrnný chleba. Poté nabídnul, že kousek kachny tam pořád ještě je, a při pohledu na Sulua dodal, že by také mohl poslat někoho, kdo by nám zamřížované okénko vyměnil za plastové.
Ohradil jsem se, že jsme členové Hvězdné flotily, že budeme Suluovy uši strkat, kam se nám zlíbí, a že si nás žádnými přísliby přepychu koupit nemohou. Scotty mi přitakal a prohodil, že pokud jde o něj, on by si dal lahvinku whisky a bublinkovou koupel.
Když o tom teď tak uvažuji, možná bych si tu mohl dát vyžehlit uniformu…
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat