Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetsedmjedna tečka devět.

Ani dnes jsem na žádný zázračný způsob jak rekrystalizovat dilithium nepřišel.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetsedmjedna tečka sedm.

Jsme tu vězněni už druhý den a pomalu začínáme ztrácet nervy – nucená nečinnost nás ubíjí. Sulu rozčileně pochoduje po cele a čas od času buší hlavou do plastového okénka; Scotty si to tu pro změnu ohromně užívá, voní po levandulích a prohlašuje, že i my ostatní bychom si měli dopřát bublinkovou lázeň, pedikúru, solárium a natáčky (jejichž vyzkoušení údajně nemohl odolat, ačkoliv více než on je patrně ocení přítomné dámy). Přítomná praporčice z Chekovova týmu po něm zle loupla očima a poté se opět otázala, kdy už konečně dojde na ten boj muže proti muži.

Vysvětlil jsem jí, že existují úkoly, jež nelze řešit násilím, a že teď bychom se měli ubírat spíše cestou diplomacie, vyjednávání a lsti. Nato se dveře cely otevřely, vstoupil urostlý strážný, udeřil Sulua do nosu a oznámil, že zítra pro pobavení Velkého Toltoka budeme předvádět své síly v boji muže proti muži.

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetsedmnula tečka devět.

Dnes jsem na žádný zázračný způsob jak rekrystalizovat dilithium nepřišel.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetsedmnula tečka čtyři.

Ráno k nám skutečně přišel dozorce. Byl to upravený, nicméně docela svalnatý chlapík, kterého bych si kopancem do rozkroku rozhněval jenom nerad. Když jsme tedy praporčíka Lindmanovou nenápadně odstrkali do rohu cely, kde ji Kostra zdržel pod záminkou naléhavé zubní prohlídky, mohl jsem si na našeho žalářníka konečně došlápnout.

Než jsem však stačil promluvit, prohlásil, že jsme zajatci Velkého Toltoka, jak už ví Uhura od včerejška, a že zde budeme drženi, dokud Velký Toltok nerozhodne o našem dalším osudu. Do té doby nám prý bude dopřán veškerý luxus, který si budeme přát.

Obořil jsem se na něj, jestli si ten luxus představuje jako suchý chleba s vodou, ale on se bránil, že Uhuře včera přinesl kachnu na pomerančích a polárkový dort, jenže ona mu dala facku a vyžadovala minerálku a celozrnný chleba. Poté nabídnul, že kousek kachny tam pořád ještě je, a při pohledu na Sulua dodal, že by také mohl poslat někoho, kdo by nám zamřížované okénko vyměnil za plastové.

Ohradil jsem se, že jsme členové Hvězdné flotily, že budeme Suluovy uši strkat, kam se nám zlíbí, a že si nás žádnými přísliby přepychu koupit nemohou. Scotty mi přitakal a prohodil, že pokud jde o něj, on by si dal lahvinku whisky a bublinkovou koupel.

Když o tom teď tak uvažuji, možná bych si tu mohl dát vyžehlit uniformu…

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestdevět tečka osm.

Až příště budeme podnikat výsadek k sídlu padouchů, kteří se specializují na únosy pomocí transportéru, nesmíme jej podnikat pomocí transportéru. Scotty tvrdí, že náš paprsek museli detekovat, zalomit trifázickým hranolem a z něj nás pak šoupnout do téhle cely. Alespoň jsme se tady opět setkali s Uhurou. Podle zbytků v misce se zdá, že ji tu trápili o chlebu a vodě, jinak ale vypadá zdravá, v pořádku a při síle.

Scotty s ní teď probírá potenciální slabiny mimozemské technologie, praporčík Lindmanová z Chekovova týmu si v rohu cely procvičuje údery do rozkroku a Kostra ošetřuje uši Suluovi, který se pokoušel vystrčit hlavu zamřížovaným okénkem ven, aby se podíval, jak to tam vypadá.

Kdyby nám během přenosu nezmizely phasery a komunikátory, mohli bychom se bez nesnází dostat ven – takhle nám ale nezbývá než čekat, až se naši věznitelé uvolí přijít sem za námi. Podle Uhury bychom je mohli očekávat někdy k zítřejšímu dopoledni. Zatím stále nikdo netušíme, proč nás tu vlastně drží. Kirk konec.