Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestdevět tečka pět.

S ulehčením mohu konstatovat, že jsme zpomalili z warpu 9 nebo 13 na impuls, aniž by během pronásledování vybuchla kterákoliv z našich warpových gondol. Sledovali jsme iontovou stopu únosců až k planetě třídy M, na níž podle údajů včera přistáli.

Kapitán mezitím začal urychleně sestavovat výsadek: letí s ním pan Scott (protože by se údajně měl nejlépe uplatnit při eventuální sabotáži cizí technologie), navigační důstojník Sulu (který je prý nepostradatelný, pokud jde o to vystopovat Uhuru), doktor McCoy (jenž je tam, soudím, do počtu) a jedna z Chekovových praporčic.

Uhuru jsme zatím z orbity kontaktovat nedokázali; je pravděpodobné, že jí byl odebrán komunikátor. Poté, co pan Scott přepolarizoval naše senzorové emitory, se mi však podařilo mezi známkami života na planetě izolovat lidské údaje. Podle nich je teď Uhura držena ve skalním komplexu na jižní polokouli planety.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Znepokojuje mne však ještě jedna věc – ještě z transportérové plošiny na mne pan Scott stačil křiknout, že pokud mezitím nevymyslím nějaký zázračný způsob, jak rekrystalizovat dilithium, budeme v pěkné kaši. A já teď za nic na světě nemohu přijít na to, jakou myslel. Vrtá mi to hlavou. Plomikovou mám rád.

Deník navigačního důstojníka, hvizdné datum stosedmadvacetšestosm tečka sedm.

Ani se mi nechce přimyslet, co teď ti zlotřilci mohou vyvádět se slečnou Uhurou! Byl bych z toho vzteky úplně na větvi, ale doktor McCoy mi zapíchnul něco na uklidnění a povídal, ať na větvi nejsem, tak na ní nejsem.

Místo toho se snažím vést loď co nejlépěji, letíme totiž velmi rychle, skoro jak s vědrem o záchod. Pan Spock mi říkal, ať při té rychlosti letím rovně, a hlavně prý ať se nedopovažuji naklánět loď doleva ani doprava. Když jsem se jej optal proč, něco zamumlal a pak pověděl, že se mu při tom dělá špatně. Sulu vypnout.

Kapitánův deník, hvězdné datum stosedmadvacetšestosm tečka šest.

Stále pronásledujeme iontovou stopu lodi únosců, ale ta začíná znatelně chládnout; musejí letět neuvěřitelně rychle.

Volal jsem do strojovny Scottymu, aby mi dal alespoň warp 13, ale on se bránil, že warp 13 není. Namítl jsem, že si jasně vzpomínám, jak jsme tou rychlostí vloni spěchali na přehlídku, a on mi začal vysvětlovat, že to bylo podle staré stupnice, že nová Okudova škála teď končí desítkou, a že už mi to dvakrát říkal.

Ale desítka není dost. Tímto na lodi dočasně zavádím používání původní, Cochranovy stupnice, a chci warp 13!

Kapitánův deník, dodatek.

Zatímco Sulu a Scotty ždímají z Enterprise, co se dá, Spock na počítači projíždí taktické simulace a Kostra mu kouká přes rameno a opisuje si počty raněných. Mezitím Chekov, prý pro případ nalodění, trénuje skupinku jím vybraných praporčic v boji muže proti muži. Kirk konec.

Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetšestosum tečka čtyři.

Tak teď tak nějak nevim, kde mi hlava stojí, sotva stíhám diktovat. Kapitán před chvílí volal, že se nám před přídí odmaskovala loď, hodila nám na palubu transportérovou bójku, a jak ji Uhura chtěla uklidit, přenesli ji k sobě na loď a skočili do warpu.

Museli sme hned opustit orbitu a vyrazit za nima – letíme teď přes faktor 9 a dilithiový krystaly v jádře úplně sténaj, skoro je vidim, jak praskaj. Musim je teďka v jednom kuse protáčet správnou stranou navrch, a to je jak pingpong se čtyřma míčkama naráz a na děravym stole. No ale přece těm lotrům holku nenecháme! Myslím jako Uhuru.

Snad tu rychlost holka vydrží… Myslím Enterprise…

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum stosedmadvacetšestosm tečka čtyři.

Dnes dopoledne se komunikační důstojník Uhura chovala ještě iracionálněji, než u ní bývá obvyklé. Už ráno v kantýně byla podrážděná, odmítala konverzovat o filosofii mysli, a neustále po očku sledovala mou porci výživné jáhlové kaše.

Když se pak hlásila do služby na můstku, zřejmě jako první si všimla malé krabičky, která ležela na podlaze. Uvažoval jsem, kde se tam mohla taková krabička vzít, avšak to už k ní Uhura přistoupila a prohlásila, cituji: „Jste nechutná čuňata a kdo to po vás má uklízet“. Chtěl jsem jí vychovaně přitakat, že jsou to skutečně čuňata, a že já to jakožto vědecký důstojník uklízet nebudu, ale to už krabičku zvednula ze země a vzápětí zmizela v mihotání přenosového efektu. Nu, každý vynáší smetí jinak.

Deník prvního důstojníka, dodatek.

Tedy kromě vědeckých důstojníků.

Deník prvního důstojníka, dodatek dva.

Možná jsem se ohledně Uhuřina transportu unáhlil – kapitán tvrdí, že prý byla unesena, a my jí teď musíme na pomoc. Hm. Únos. Jak si takové drobnosti má jeden všimnout, při všem tom přenášení? Zatím měli únosci vždy dostatek slušnosti alespoň na to, aby jejich transportéry používaly paprsky jiné barvy než naše. Hm.