Deník lodního inžinýra, hvězdný datum stosedumadvacetšestsedum tečka sedum.

Já to dycky řikam, že náš kapitán je hlava otevřená. Dal mýmu nápadu zelenou, celý sme to krapet promysleli, a teď už se akce rozjela naplno. Přece tu chuděru nenecháme vyhla­dovět. Sulu se na ten podnik nejprv netvářil úplně nadšeně, ale nakonec sme ho taky přemluvili. A tak teď to děvče nená­padně sleduje po celé lodi, dělá jakoby nic a pravidelně nám sem do strojovny sděluje její polohu. Já tu sem u ovládání transportéru, doktor McCoy stojí s naběračkou a mísou jáhlo­vé kaše u přenosové plošiny a pan Spock nás všecky koordi­nuje – Sulu pokaždé udá, kde má Uhura zrovna žaludek, doktor kydne odměřenou naběračku na plošinu, a já to zamě­řím a pošlu. Tomu aspoň říkám týmová práce!

Akorát teda doufám, že se s tim taky trefujeme.